V Kašmíru žijí díky zdravému povětří desítky stoletých | E15.cz

V Kašmíru žijí díky zdravému povětří desítky stoletých

V Kašmíru žijí díky zdravému povětří desítky stoletých
Kašmír
• 
ZDROJ: Profimedia.cz
12. září 2014 • 05:00
Háfizulláhovi je možná hodně přes sto let, to mu ale nebrání v tom, aby chodil každý den do práce. Stejně jako on tak činí desítky dalších, jimž čerstvé povětří kašmírských hor umožňuje žít o desítky let déle, než je pákistánský průměr.

Vetchý stařec s bílým vousem opírající se o hůl pracuje na svém políčku v překrásném údolí Nílum u jižních výběžků Himalájí zrovna tak, jak to činil za britské kolonizace, dávno před vyhlášením samostatnosti Pákistánu v roce 1947.

Pákistán, stojící na přední frontě války proti terorismu od 11. září 2001, kdy v zemi začaly násilnosti, považuje OSN za jednu z nejhorších zemí světa pro staré lidi. To však neplatí v údolí Nílum, které se táhne mezi horami Kašmíru. Pohádkově krásná krajina se tam prostírá na 200 kilometrech podél řeky. Tato enkláva byla ušetřena napětí a sporadických násilností, jimiž je od roku 1947 charakterizován spor mezi Pákistánem a Indií o tuto oblast.

V Kašmíru žijí díky zdravému povětří desítky stoletýchV Kašmíru žijí díky zdravému povětří desítky stoletýchAutor: Profimedia.cz

Příkré svahy a horské štíty s čepičkami sněhu, vodopády a zelené pastviny obklopují vesnici Čattáh, kde jsme se setkali s dobrou desítkou stoletých. Jedním z nich je i Háfizulláh, který tvrdí, že mu je 132 let. V takovém případě by byl nejstarším člověkem na světě. Podle úřadů mu však je „jen“ 107 let. Stařec s tváří zbrázděnou jako okolní krajina se svěřuje se svým tajemstvím dlouhověkosti: jí hodně čerstvé stravy, maso jen příležitostně.

Ze svého vzdáleného mládí si vzpomíná především na levnou stravu, tvořenou sezónními potravinami. „Jedli jsme zeleninu a sušené ovoce. V zimě jsme ukládali sušenou zeleninu do země a v létě jsme ji vyhrabali a snědli,“ říká. Pochoval tři manželky, jeho čtvrtá žena Isem Džanová je dosud naživu. „Dělám pro něj všechno, co mohu. Stále mu pomáhám a Bůh mě za to odmění,“ prohlašuje sedmdesátiletá žena masírující starci nohy.

V Kašmíru žijí díky zdravému povětří desítky stoletýchV Kašmíru žijí díky zdravému povětří desítky stoletýchAutor: Profimedia.cz

Čattáh, ležící ve výšce 2000 metrů nad mořem, je se svým okolím kvůli sněhu odříznutý od světa celého půl roku. Lidé tam ale žijí v čistém vzduchu, jaký ve značně znečištěných pákistánských městech neznají. Údolí Nílum sice navštěvují pákistánští turisté, ale žije se tam a pracuje jako kdysi: pluh táhne kráva, nepoužívají se tam pesticidy a vesnice jsou soběstačné.

Podle starosty vesnice, pětasedmdesátiletého „mladíka“ Abdula Chálida, tam muži i ženy vstávají obvykle ve čtyři hodiny ráno a až do slunka západu kácejí stromy, opravují stavení a starají se o svá stáda. Těžká každodenní práce podle nich rovněž přispívá k dlouhověkosti.

Úřady oficiálně registrují jen 60 procent zdejších obyvatel, ale podle místního úředníka Muhammada Chána žije v každé obci nejméně desítka devadesátníků či stoletých. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je v Pákistánu průměrná délka života u mužů 64 a u žen 66 let. OSN nedávno uvedla Pákistán mezi třemi nejhoršími zeměmi světa pro stárnutí a označila jej za nejhorší z hlediska bezpečnosti a možnosti pohybu seniorů.

KašmírKašmírAutor: Profimedia.cz

Sajjid Chán, jenž o sobě tvrdí, že mu je 102 let, ale podle úřadů má „jen“ dvaadevadesát, vysvětluje svůj vysoký věk zdravým povětřím ve svém rodném údolí a božím požehnáním. „Díky tomu jsem se dožil tak vysokého věku, aniž jsem vážněji zastonal,“ prohlašuje.

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!