Planeta ZEN: o trzích a nebludném Holanďanovi | E15.cz

Planeta ZEN: o trzích a nebludném Holanďanovi

Planeta ZEN: o trzích a nebludném Holanďanovi
Sklad, ilustrační foto
• 
ZDROJ: Flickr.com
17. června 2013 • 12:19
V našem pravidelném rozboru pozoruhodných ekonomických souvislostí píše Hana de Goeij o šťastném Holanďanovi a trzích odsouzených k úspěchu.

Co signalizují trhy?

Žádný strach, teď nebudeme mluvit o akciích, ale o víkendových stáncích v Praze. Jejich zrod před pár lety jsem kvitovala s nelíčeným nadšením. Psala jsem oslavné články do všech médií, která je byla ochotna tisknout: Konečně přicházíme na chuť lokální produkci a jsme ochotni podpořit naše farmáře i za mírně vyšší cenu oproti supermarketům! Nejprve jsem dojížděla na trh na Olšanském náměstí a pak se těšila na nové, které vznikaly na Náplavce, a na Pankráci, a v Dejvicích, a na Vinohradech… Bohužel rychle jsem si všimla, že trhy se podobají jeden druhému jak biovejce biovejci! Co se stalo? Mělo jít přece o specifickou záležitost pražských čtvrtí, tak proč je žižkovský trh stejný jako ten dejvický?

Není to výjimka, spíš pravidlo. Kdysi tak typická americká záležitost, mobilní food trucky, které byly součástí místního folkloru, dnes jezdí v Paříži i v Praze. Švýcarský chléb paillasse, za kterým jsem před pár lety musela do zapadlých krámků v alpských vesničkách, dnes peče globální potravinový řetězec i u nás. Zdá se, že každý, kdo uspěje, chce za každou cenu vyrůst ze svého prostředí, expandovat, zvyšovat produkci. A když to neudělá, obvykle se najde někdo, kdo ho tzv. šikovně okopíruje. V éře globálního kapitalismu je vše mekdonaldizováno, vytěženo do posledního dechu, odsouzeno k úspěchu…

Forever young?

Pravděpodobně příprava na dobu klonů, ke které nezadržitelně směřujeme… Alespoň podle Raye Kurzweila, technického ředitele Googlu a člověka, který denně polyká desítky pilulek ve snaze být nesmrtelný. Pokud by šlo jen o něj, ať si dělá, co chce, ale tenhle pan Kurzweil horuje pro to, abychom si nechávali do krevního oběhu pouštět mikropočítače. Údajně tak budeme moct vytvořit klon lidského mozku. A tak prosím již za nějakých čtyřicet let dosáhneme nesmrtelnosti, neboť si mozek budeme moci přemísťovat do stále mladých a čerstvých těl.* Zní to jako scénář filmu Návrat oživlých mrtvol, na druhou stranu to má svou logiku. Ve světě, kde budete moci žít s vidinou teoreticky nesmrtelného života, budou lidé ještě lépe ovladatelní než dnes. Kdo bude poslušný, v Matrixu výkonný, vydělá dost peněz, bude si moci koupit nový mozek a nové tělo. Haleluja!

Král skladů

Česko je historicky zemí obchodu a nikdo to nepochopil lépe než jistý blonďatý Holanďan. Zatímco Hana Michopulu, která do Prahy přinesla myšlenku farmářských trhů, na tomto projektu nijak nezbohatla, Remon Vos* * na svém nápadu vydělal miliardy. V eurech. To bylo tak. V polovině devadesátých let Remon Vos přijel do Čech jako obyčejný manažer nadnárodní firmy, ale jako jediný si všiml zdánlivě triviální věci: v Česku už kapitalismus šlapal na plné obrátky, ale chyběly sklady. Remon přišel, viděl a vydělal. Bez státních zakázek, úplatků a bratříčkování se samozvanými elitami.

Jeho firma CTP, lídr mezi průmyslovými developery na našem trhu, od roku 1998 postavila úctyhodných dvě stě průmyslových hal a administrativních komplexů (pravda, česká krajina už z toho tolik nadšená není). Česko leží ve středu Evropy a již odpradávna jej proplétaly kupecké stezky. Remon Vos si to uvědomil, a tak je dnes ve Forbesově žebříčku nejbohatších lidí. V době, kdy největší čeští boháči jako Komárek či Babiš už měli miliardy, on teprve začínal. A nepotřeboval žádné privatizační fondy (Kellner) ani podivné kupování dolů (Bakala), aby se dostal mezi pět nejbohatších byznysmenů v Česku. Je důkazem toho, že i v Čechách se dá zbohatnout jinak než nekale.

* * Remon Vos byl veřejnosti dosud neznámý; první velký rozhovor s ním přineslo minulé číslo našeho sesterského časopis Euro.

Autor: Hana de Goeij
 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!