Zuzana Kubíčková: Bez lakovek ni krok! | E15.cz

Zuzana Kubíčková: Bez lakovek ni krok!

Zuzana Kubíčková: Bez lakovek ni krok!
Zuzana Kubíčková
• 
ZDROJ: Petr Hricko
10. prosince 2015 • 05:00
Česká návrhářka s francouzským šarmem začátku minulého století Zuzana Kubíčková řekla ZENu: Při správném zacházení by věci ode mě mohly nosit ještě vaše vnučky.

Dlouhé vlasy vždy pečlivě učesané a občasný dívčí úsměv na rtech třešňové barvy. Než odpoví na otázku, zamyslí se a pak spisovnou češtinou a klidným hlasem odpoví ve větách přesně stavěných. Zuzana Kubíčková (31) jemnýma rukama přenáší své nápady do kolekcí, které charakterizují propracované, typicky ženské linie a minimalistické střihy skloubené s jemnými materiály, jako jsou krajka nebo hedvábí. „Člověk se nemá cítit udupáván k zemi a být nucen k nějakým ústupkům,“ říká o své profesi. „Dnes místo konceptuálních objektů vytvářím nositelné oblečení, ale rozhodně se necítím nijak ochuzena,“ říká rodačka z Otrokovic.

První šaty na sebe si ušila v patnácti. „Myslím, že mi slušely, ačkoli byly technicky ještě nedotažené,“ vzpomíná s úsměvem a přiznává, že v dětství byla docela nešikovná a teprve před čtyřmi roky a po deseti letech studia si řekla, že už jí to jde a rozumí tomu.

Na pražské VŠUP prošla třemi ateliéry, byla na dvou zahraničních stážích, studovala textilní tvorbu, módní oděv a nakonec i šperk pod vedením Karla Vratislava Nováka. Dva semestry strávila v Paříži. „Oblíbila jsem si tam obchodní dům Marché Saint-Pierre, který na ploše čtyř pater nabízí látky na všechny sezony. Dnes si nechávám posílat látky přímo od výrobců, do obchodů chodím pouze na konkrétní zakázky.“

Islandský vliv

Po návratu z Mekky módy se vydala na Island, kde ji ohromila příroda. „Do paměti se mi vryl poloostrov Snafellsnes s měsíční krajinou, kde nepotkáte živáčka, nebo zátoka Brei?avik s útesem hustě obydleným papuchalky, které jsme mohli zblízka pozorovat,“ říká návrhářka, která odmala moc nejí maso, protože jí nechutná. „Díky tomu jsem zase hrozně mlsná a miluji sladké.“ Přes týden chodí pravidelně na farmářské trhy na náměstí Jiřího z Poděbrad, do bistra Martin’s nebo do kavárny Le Caveau na zeleninové polévky a bezmasé quiche.

Co se týká jejího vlastního vkusu v oblékání, inspiruje se u zpěvaček Alison Goldfrapp nebo Róisín Murphy. „Hodně mě bavila už skupina Moloko. Nové album Hairless Toys jsem dostala od přítele, hned jsem si ho pustila a k tomu četla všechny texty písní. Úplně mě to dostalo! Goldfrapp jsem objevila asi tak před čtyřmi lety. Baví mě ta hudební rozmanitost – od hudby do klubu až po komorní akustiku, a k tomu všemu je stylová mnohem víc než kdejaká uměle vybudovaná celebrita.“

Bez čeho se neobejdu...Bez čeho se neobejdu...Autor: Petr Hricko

1. Nůžky jsou strašně důležité při stříhání jednotlivých dílů oblečení, obzvlášť když pracujete s tak jemnými materiály, jako je hedvábí. Dostala jsem je od mojí kolegyně Miriam. Jsou lehké a skvěle ostré.
2. Tyhle jsou po babičce a stále perfektně slouží.
3. I když mám teď opravdu málo času, snažím se každý den před spaním přečíst alespoň pár stran.
4. Odmalička jsem mlsná a bonbony jako tyhle ujídám přes den pořád.
5. Mám slabost pro sklo s opálovým efektem. Tyhle sklenice jsem koupila v jednom vetešnictví.
6. Servírovací porcelánový talíř – klauzurní práce mé spolužačky Ivany Králíkové s myšlenkou, že jsme odrazem toho, co jíme.
7. Nikdy v životě se mi nestalo, že bych si dvakrát pořídila stejný parfém, dokud jsem nenarazila na Giorgio Armani Si.
8. Jediný doplněk, který zatím dělám. Tohle psaníčko je pro mě už nezbytnost. Vejdou se do něj karty, peníze, klíče, telefon a ještě něco!

Přiznává, že ne vždy jsou takové boty pohodlné. „Dlouho jsem se bránila sneakers, až minulé jaro jsem podlehla. Takovou obuv můžete kombinovat i s elegantním oblečením a nikdo vás za to (momentálně) nebude plísnit.“ Jedny z tenisek si prý pořídila speciálně na běhání. „Tři týdny jsem běhala a pak dva týdny byla nemocná. Znova jsem běhat nezačala. Nejsem sportovní typ, ale zase umím jiné věci,“ říká se smíchem Zuzana Kubíčková, která je v poslední době zavalená prací. „Všechno vyrábíme v pražském ateliéru, kde mám jednu krejčovou, se kterou pracujeme každý den, a nárazově pět dalších pomocnic, studentek. Každý oděv nebo doplněk, který vznikne, mi projde rukama.“

Největší odměnou je pro ni chvíle, kdy nemusí dělat vůbec nic. „Někdy na sebe nechám jen tak zářit televizi, hlavou volně pobíhat myšlenky, a jsem spokojená.“

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!