Architekt Smola: aktivní obhájce pasivního domu

Architekt Smola: aktivní obhájce pasivního domu
23. září 2013 • 15:56
Architekt Josef Smola se zaměřuje především na navrhování staveb, které výrazně šetří energií. Svojí energií však propagátor pasivních domů rozhodně nešetří. „Mám to tu opravdu hodně pracovní,“ omlouvá stohy publikací a studií v panelovém bytě, který proměnil v ateliér. „Ale jsem rád, že si nás práce hledá sama.“

Je u nás stavba pasivních domů trendem?

Vidíte, s takhle pootočenou otázkou kolem pasivních domů jsem se ještě nesetkal. My jsme národ kverulantů, rovnostářů a ohýbačů zákonů a pasivním domům u nás zatím pšenka nekvete tak, jak bychom si přáli. Ale když už, tak vzhlížíme s obdivem především k vývoji v německy mluvících zemích. Ačkoli pasivní a nízkoenergetické domy vznikají na celém světě. Teď jsme zrovna byli na Slovensku na setkání šéfů center věnujících se pasivním domům a akce byla globální, včetně JAR, USA, Číny… Jde prostě o myšlenkový proud s cílem, aby vznikaly úsporné stavby se zdravým vnitřním klimatem a s garantovanými parametry. A to pasivní domy umějí.

Pasivní důmPasivní důmAutor: ZEN
„Chytrý pasivní dům je postaven tak, abychom vyloučili zbytečné technologie. A to nic nestojí, tak by měl uvažovat každý architekt automaticky – chytrá orientace stavby za sluníčkem, její umístění na pozemku a kompaktní tvar,“ říká Josef Smola

Rakouský vývoj byl trochu jiný; když v roce 1978 Rakušané dostavěli jadernou elektrárnu Zwentendorf, z referenda vyplynulo, že se nespustí. A lidé se začali v obavách ptát, jak budeme bez energie bydlet? Architekti Martin Treberspurg a Georg Reinberg přišli tehdy s takzvanou solární architekturou, která byla modelem pro to, jak bydlet jinak. Cílem bylo vyloučit nadměrnou spotřebu neobnovitelných zdrojů. Šlo se tenkrát také cestou pokus omyl, například zimní zahrady se moc neosvědčily, byly neefektivní, vzápětí se od toho upustilo. Ovšem šlo samozřejmě taky o peníze, ekonomičtější bydlení, a tak architekti přemýšleli, co by mohli ze stavebního procesu vyloučit. Přišli na to, že to je developer, který nepřináší nic ani ve veřejném zájmu, ani v zájmu klienta, poněvadž jde jen o spekulanta s pozemky. Developera tedy škrtli a začali nabízet bydlení na klíč. Jednoduše řečeno, klient jim dal svůj měšec s penězi s požadavkem: „Tady máte peníze, nechci slyšet o žádných problémech a na konci mi předáte klíče.“ Vzniklo to, co je dneska moderní ve vyspělých demokraciích, třeba v Dánsku či Holandsku, jakási kondominia, družstva: deset lidí se domluvilo, architektům řekli, co chtějí, a ateliéry zařídily všechno včetně realizace, což je samozřejmě i velká zodpovědnost.

Pak se na to nabalili další mladí architekti, posílila myšlenka energeticky úsporného bydlení a v roce 1990 německý vliv profesora Wolfganga Feista, který přišel s myšlenkou pasivního domu a jeho třemi premisami: tlustý izolační kožíšek, relativní vzduchotěsnost a pochopitelně objemová výměna vzduchu s rekuperací tepla. A od té doby získává tenhle směr oblibu.

Jaký je zásadní rozdíl mezi domem pasivním a nízkoenergetickým?

Dá se to odbýt bonmotem, že nízkoenergetický dům je nepovedený pasivní. V zásadě ale je nižší stupeň zateplení, menší míra vzduchotěsnosti a vyšší podíl technologií. Chytrý pasivní dům je postaven tak, abychom vyloučili zbytečné technologie. A to nic nestojí, tak by měl uvažovat každý architekt automaticky – chytrá orientace stavby za sluníčkem, její umístění na pozemku a kompaktní tvar.

Architekt Josef SmolaArchitekt Josef SmolaAutor: Václav Mastil
Josef Smola: „Musíme mladé architekty přivést k jinému myšlení, aby pootočili čip v hlavě. A tohle nic nestojí, žádné vícenáklady!“

Takže čím méně technologií při stavbě, tím lépe?

V podstatě ano. Naše malá firma vyskočila ze segmentu soukromých budov k větším projektům, v nichž jde třeba o vyloučení klimatizace. Řešit chlazení jinak – stavebně konstrukčním řešením nepřipustit přehřívání, protože chlazení je energeticky třikrát náročnější než vytápění, nehledě k tomu, že klimatizace vytváří nezdravé prostředí. Kdybych měl ústa kacíře, řekl bych, že řada dnes oslavovaných moderních budov bude během dvaceti neprovozovatelná. Jsou to omyly, kdy musíte často i v zimě chladit při osluněné fasádě.

Projektové přehmaty asi nejsou jen u nás, třeba budova Walkie Talkie v Londýně taví odraženými slunečními paprsky auta a věci ve své blízkosti.

Směrnice EPBD 2 směřuje k „jednomu objektu“, ale nás jako architekty by měl zajímat širší celek, poněvadž se ukazují vedlejší efekty budov, které nejsou postavené korektním způsobem. Týká se to i urbanisticky větších celků. Příklad: pokud komunikace pohlcuje přes den sluneční záření, s fázovým posunem ho zase vyzařuje a navečer přehřívá budovy poblíž. Takže by bylo vhodné budovat pokud možno co nejsvětlejší komunikace. Třeba Národní technická knihovna není z energetického hlediska nic moc, plášť děravý jako ementál a plocha kolem se v létě nahřeje jako topení. Architekti to chtěli okolo vybetonovat, jenže kdyby tam dali trávník, je teplota hned o tři čtyři stupně menší. Takhle se musí stavba masivně ochlazovat. Tráva by ušetřila nezanedbatelnou část z instalovaných 760 kilowattů chladicího výkonu.

Cítím vaši narážku na nesoulad mezi pohledem architekta a pohledem inženýrským.

Třecí plochy vznikly mezi architekty a inženýry tady, protože v západní Evropě neexistuje titul inženýra pozemních staveb. To je automaticky architekt. U nás to vzniklo v 70. letech asi hlavně kvůli docentským flekům. Vznikly tehdy dvě fakulty, které se dodnes nemají rády. Řečeno jednoduše, architekti se více orientují na estetiku a inženýr na technickou stránku. Ovšem cíl, o který se snažíme, by měl obsáhnout už architekt, protože už první skicou – například jak dům umístím na pozemku – navěky zhoršuju nebo zlepšuju vlastnosti stavby. Pokud zblbnu už první studii, nikdy z toho nebude výrazně energeticky úsporný nebo pasivní dům, vždy už budu jen něco dohánět.

Energeticky úsporná čtyřvrstvá oknaEnergeticky úsporná čtyřvrstvá oknaAutor: ČTK
Energeticky úsporná čtyřvrstvá okna, ilustrační foto

Prostě plně prosklené pláště administrativních budov jsou blbost, veškeré cenově nákladné stínění a tlustá trojskla, jakože tam stejně nebývají, už jsou jen zaplácáváním problému. A my musíme mladé architekty přivést k jinému myšlení, aby pootočili čip v hlavě… A opakuji: tohle nic nestojí, žádné vícenáklady!

Můžeme se inspirovat chytrými řešeními ze zahraničí, třeba i v městské infrastruktuře; v kanalizaci je díky biologickým procesům teplota až 25 stupňů, pomocí topných kapilár, které tu jsou natažené, se dá zadarmo ohřívat voda. Nebo Švýcaři mají vysoko v horách bezúdržbový most, kapilárami svádějí v létě vodu z konstrukce mostovky do zemního vrtu, kde si s určitými ztrátami udrží teplotu a v zimě ji mikročerpadlem vracejí do vozovky, takže nezamrzá a oni ji nemusejí plužit a solit. Pootočené myšlení…

Co podle vás brání rozvoji pasivních domů?

Jsou to pořád mýty a pověry s nimi spojené. Třeba že jsou drahé. Teď jsme kolaudovali v Modřicích dům pro seniory a ta zakázka, i při zohlednění současné bídy ve stavebnictví, vyšla nakonec skoro o třetinu nižší, než jsme spočítali v projektu. Dříve vycházel pasivní dům o 10–15 procent dráže než klasika, dnes už jsme schopni pasivní stavbu realizovat za srovnatelnou cenu.

Nestává se úsporný, ba pasivní dům pro majitele jakousi technicko-šetřilskou posedlostí? Slyšel jsem líčení, že manžel peskoval ženu za to, že nedovírá dveře, lidé neustále sledují ukazatele vlhkosti, koncentrace CO2…

Záleží samozřejmě na osobnosti majitele. Ale pasivní dům se dá používat jako úplně normální barák – když je teplo, klidně si otevřete okno a udělejte průvan. Jenom to okno je navržené tak, že je neotevřete celé dokořán, ale jen jednu část, protože každá štěrbina navíc zhoršuje vzduchotěsnost a izolační vlastnosti i dům prodražuje.

Architekt Josef SmolaArchitekt Josef SmolaAutor: Václav Mastil
Podle Josefa Smoly chce většina mladých lidí, kteří uvažují o stavbě domu, návrhy v pasivním standardu

A co se týče jistého chlubení třeba známým? Lze to nazvat prvkem pozitivní výlučnosti, ti lidé se nepředvádějí posledním mercedesem, ale chtějí se pochlubit tím, že mají třeba zelenou střechu. Jsem rád, že klienty nemusím nahánět, že si mě a kolegy, zaplaťpánbůh, práce hledá sama. Zájemcům už jsem schopen na první schůzce udělat hrubou kalkulaci. Někdo mi rovnou řekne, že to třeba neudělá přesně tak, jak mu navrhuji, že to možná nebude čistě pasivní dům, ale že to postaví za půlku. Pak se musíme rozloučit, protože já nemůžu garantovat vlastnosti toho domu.

Jací jsou klienti?

Dnes jde většinou o mladé lidi ze střední vrstvy, kteří zastávají manažerské posty. Mnozí už vystudovali na Západě, mají jasno, často jsou z IT oboru. Odcházejí z panelákového bytu, chtějí navíc pracovnu, něco pro rodiče, technické zázemí a něco na autíčka… Je sympatické, že opravdu mnoho z mladých myslí na rodiče, když vidí současnou úroveň sociální péče, která v minulých letech dostala pořádně na frak – a to říkám jako volič nikoli levice.

Čili se dostáváme k nějakému 5+1 a jsme na rozpětí 6 až 9 milionů korun. Klienti už to automaticky chtějí v pasivním standardu. Koneckonců, bydlení v takovém domě si lze vyzkoušet. Ne sice u nás, ale pod Novohradskými horami v rakouském Grossschönau. Tam mají pobytový program i s odborným výkladem a můžou si pobydlet v pasivním domě, vyzkoušet, jak se spí v ložnici, která nemá otvírací okna. Na obrazovce v kuchyni je detekce CO2, vlhkosti teploty, inteligentní ovládání.

To působí jako z knihy Raye Bradburyho.

Lidé, kteří se o tohle zajímají, jsou v pohodě, už o tom něco vědí. V segmentu rodinných domů je nejčastějším zákazníkem člověk, který si nás našel na internetu, přečetl si dva články, při pátém se s myšlenkou pasivního domu ztotožnil, a potom se přijde zeptat, jestli také projektuju. Také občas funguje ústní doporučení.

Ale přece jen ustavičné hlídání teploty, CO2 a zavírání dveří… Není člověk trochu otrokem domu?

Není. Jak jsem řekl, pasivní dům můžete užívat jako každý jiný. Jde hlavně o tři a půl měsíce zimního období, kdy výrazně profitujete z koncepce domu. Ale jak jsme připomněli, jde o výlučnou skupinu lidí – dnes je podle zavedených pravidel u nízkoenergetického domu mezní hodnota na vytápění 50 kWh na metr čtvereční a rok, u pasivního domu je to do 15 kWh. Podle zákona by se tedy dnes ani nemělo projektovat jinak, než aby výsledná realizace byla někde mezi velmi dobrým nízkoenergetickým a mizerným pasivním domem.

Od roku 2006 je předepsaná úroveň aspoň nízkoenergetického domu, ovšem realita je úplně jiná. Teď se třeba objevil první případ, kdy se klient chtěl soudit s developerem, že dům nesplňuje spotřebu, kterou developer sliboval. Dohodli se na smíru a developer bude platit ten rozdíl po dvacet let.

Centrum ekologické výchovy v KladněCentrum ekologické výchovy v KladněAutor: Jiří Koťátko, Sedmička
Budova Centra ekologické výchovy v Kladně je vystavěna rovněž v pasivním standardu

Kolik je u nás pasivních domů?

Přesná statistika není, ale bude jich kolem tisícovky. Dost se profinancovalo z akce Zelená úsporám, to vyletělo, bylo jich asi sedm stovek. Jen v západních Čechách u Plzně teď má kolega Martin Konečný rozestavěné řádově desítky baráků. Náš ateliér patří k menším, je to takové „one man show“.

A co řemeslníci? Jak se daří dodržovat přísné stavební nároky u pasivních domů?

Jaká omezení přináší pasivní řešení domu pro architekta? Přestože svoboda v rámci mantinelů může být někdy zajímavější než svoboda bezbřehá.

Ano, taky myslím. Ale z mého pohledu to nepřináší žádné omezení. Jde jen o poučené používání běžných architektonických prvků. Prostě mě nikdo nedonutí, abych udělal obrovská skla na sever. Čili je to o zodpovědném využívání tradičních prostředků. Samozřejmě je známý argument z řad kolegů odpůrců, což je z jejich strany spíš nepoučenost, že nebudou dělat ty konzervy, kde musí být malá okna. To je blbost, to tak není. Okno bude mít vždycky třikrát čtyřikrát horší tepelnětechnické vlastnosti než obvodový plášť, ale to se dá použít i jako podpůrný argument čili že nemám plýtvat okenní plochou a měl bych s ní pracovat poučeně.

To nekonečné přejímání španělských a italských modelů plně prosklených fasád je nesmysl. Jeden metr čtvereční běžného okna situovaného na jih má u nás podle lokality tepelný příkon 600 až 1000 wattů. Jedno okno tedy může generovat tepelný tok až několika kilowattů. A já tomu musím bránit. A když chci tedy velký auslág, udělám si ho jako výhled z obýváku, kde vidím na krásnou krajinu, a ne v ložnici. Na tyhle základní věci se pořád kašle.

Prý jsou u nás horší sluneční podmínky než v Rakousku, a dokonce než v Německu. Je to tak?

Ano, i v Mikulově, nejteplejším místě republiky, když se podíváte na mapu slunečního záření, je to přibližně o 60 dní méně slunce za rok. I to je důvod, proč nedělat zbytečně velké prosklené plochy. Architektura by vždycky měla respektovat místní podmínky, převzaté vzory zpravidla narážejí.

Dá se pasivní dům u nás postavit všude?

Dá, ale nepostavíte dva stejné domy – jeden v Mikulově a druhý v Liberci. Kdybyste to udělal, bude mezi nimi rozdíl měrné potřeby tepla na vytápění 5–7 kilowatthodiny na metr čtvereční za rok.

Publikace Josefa SmolyPublikace Josefa SmolyAutor: Archiv ZEN
Publikace Josefa Smoly je průvodcem stavbou rodinného domu

Lze výkony domů, respektive úspory, spočítat exaktně?

Ano, je na to program. Je interaktivní, takže když stavbou otáčím vzhledem ke světovým stranám, mění se její energetické parametry a navrhovaná tloušťka izolace. Podmínkou je zadat tam klimatická data. Pak můžu optimalizovat stavbu, velikost oken…

Jako třeba v aerodynamice letadel – měnit k lepšímu jeden parametr jen potud, pokud změna nezačne citelně zhoršovat druhý.

Přesně tak. Můžete domem otáčet kvůli lepšímu výhledu, ale v jednu chvíli – když z jihu uděláte sever – vás program upozorní, že pro zachování energetických požadavků musíte mít izolaci třeba osmdesát centimetrů, jinými slovy, že jste vůl. My vytvoříme klientovi i model na klíč a dostane průkazný protokol, na který se pak může odvolat.

Je možné realizovat i nízkoenergetickou, potažmo pasivní rekonstrukci stavby?

Pasivní rekonstrukce by u většiny původních staveb byla přinejmenším velmi problematická, ale jestli se můžu pochlubit, máme za sebou dokončenou první kulturní památku v nízkoenergetickém standardu – hřbitovní domek v Uhříněvsi z roku 1840. Je tam kamenné, vlhké zdivo, jediná šance, aby to vyschlo, bylo řízené větrání. Teď ve stavbě panuje příjemné klima. Pravda, ve zprávě jsme se vyhnuli termínům jako „rekuperace“ a „řízené větrání“, na které jsou památkáři stále ještě citliví. Jde prostě o „větrací systém pro zajištění parametrů zdiva“.

Mimochodem památková péče od vzniku své moderní podoby, tedy od časů Maxe Dvořáka a roku 1900, se stala u nás nesmírně rigidní. Po zániku Rakouska-Uherska se rakouská větev vyvinula v mnohem vnímavější institut. Například solární kolektory na památkách v Rakousku tolerují, poněvadž jde o odnímatelné zařízení. A právě i v památkách se dá ušetřit chytrými úpravami, které nebudou v rozporu s památkovou podstatou.

Jsou pasivní stavby i v souladu s ekologickými principy?

První pasivní stavby takové nebyly. Takhle se ještě neuvažovalo. Ale teď je od července platné nařízení Rady Evropské unie, kde se k šesti požadavkům přidal sedmý, jímž je udržitelné používání materiálů. Doteď se převážně hledělo jen na energetickou úspornost. Suverénně nejhorším materiálem je hliník – z hlediska emisí CO2 a SO2 – po celou dobu, od kolébky do hrobu, od vytěžení, zpracování, užívání až po likvidaci. Dřevo má pozitivní bilanci, během života víc oxidu uhličitého sežere (za života v lese), než vyprodukuje. Beton a tradiční cihla leží někde kolem nuly. Ale hliník, hliník vyleze na 25 000 jednotek. To je jednoznačně jed. Už aby se odstěhoval do Humpolce a už se nevracel. Zatím jsem všem klientům použití hliníku vždy rozmluvil.

Dokázali byste se třeba nízkoenergeticky vypořádat s Barrandovskými terasami?

Ale ano. Ani by se nic nemuselo lámat přes koleno.

Josef SmolaJosef SmolaAutor: Václav Mastil

Josef Smola (1958) Architekt, publicista. FA ČVUT 1982. Řemeslu se vyučil v ateliéru Karla Pragera pod vedením architekta Petra Svobody, poté následovala praxe v projektových kancelářích velkých dodavatelských firem (IPS – dnes Skanska). Po listopadu 1989 na základě konkurzu roční stáž v Paříži u CBC, dále zaměstnán v ateliéru architekta Martina Kotíka.
Od roku 1995 působí jako nezávislý architekt, vlastní ateliér s širokým záběrem profesních zájmů. Dlouhodobě se věnuje problematice bydlení, včetně tvorby interiérů a designu. V oblasti bytové výstavby má registrováno několik patentů. Zabývá se rovněž poradenstvím v oboru stavebnictví. Při realizacích, v tisku, v televizi a přednáškovou činností popularizuje aspekty energeticky úsporného bydlení, moderních dřevostaveb, pasivních domů. Byl dlouholetým členem a předsedou Stavovského soudu České komory architektů, je zakladatelem Centra pasivního domu, nyní místopředsedou rady. Autor několika knih z oboru. Profesionální lektor v oboru udržitelných staveb. Učí mladé architekty navrhování staveb na ČVUT.

Psáno pro časopis Bydlení, stavby, reality

Autor: David Nesnídal
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!