Na mořském kajaku za Mokeny | E15.cz

Na mořském kajaku za Mokeny

Na mořském kajaku za Mokeny
Na mořském kajaku za Mokeny
• 
ZDROJ: Jan Styblík
20. listopadu 2015 • 05:00
Stačí pořídit si svoji loďku a můžete na vlastní pěst, zcela nerušeni, vnímat poklidnou krásu a pestrost tropického ráje. Thajské souostroví Ko Surin je zatím cestovním ruchem dotčeno málo a zažít tu můžete i pomalu vymírající tradice mořských nomádů.

Je časné ráno. Slunce se ještě nevyhouplo nad vzdálený obzor a kolem korálových útesů se prohánějí barevné rybky. Kolem mě pomaličku proplouvá mořská želva.

Za skalnatým mysem se vlny i vítr utiší a přede mnou se otevírá široká zátoka. Mořská hladina je dokonale klidná, pádluji pomalu a užívám si výhled na strmé svahy nad zátokou, porostlé hustým tropickým lesem, který v pozdním odpoledním světle dostal fantastickou barvu plnou nesčetných odstínů zeleně.

Nejednou mě zezadu něco prudce postrčí. Vlna vysoká necelých třicet centimetrů se valí napříč zátokou. Další dvě za ní. Po těchto třech vlnkách, které mě překvapily nečekanou silou, přemýšlím o síle tsunami, která se těmito ostrovy před jedenácti lety prohnala.

Ostrovy tropické krásy

Souostroví Ko Surin, jedno z mnoha ostrovů a ostrůvků rozesetých v mořích kolem pobřeží Thajska, leží zhruba 60 kilometrů západně od pobřeží v Andamanském moři. Dva větší a tři malé ostrůvky a několik skalisek vyčnívajících z mořské hladiny tvoří mořský národní park Mu Ko Surin, vyhlášený v roce 1981 na ochranu přírodního prostředí na pevnině ostrovů i pod hladinou moře kolem nich.

Na mořském kajaku za MokenyNa mořském kajaku za MokenyAutor: Jan Styblík

Je to místo tropické krásy. Ostrovy porůstají husté lesy, kolem se rozprostírá průzračně čisté moře s korálovými útesy.
Nad ostrovy krouží mořští orli, na plážích přenášejí krabi poustevníčci své domečky z mušlí a procházejí se varani skvrnití. Pod vodou se prohánějí hejna korálových ryb, osamocení perutýni, pyskouni, čtverzubci, jehly mořské, ale také mláďata žraloků černocípých.

Nejčastěji je uvidíte v mělčinách hlubokých zátok a v mangrove – když si chvíli sednete na kořeny, budou kolem vás proplouvat stále blíž a zvědavě se přibližovat tak, až se vám po chvíli otřou svou heboučkou kůží o nohy.

Nový život korálových útesů

Korálové porosty byly na několika místech bohužel značně poničeny při tsunami v roce 2004. K nepoznání změnila geografii mnoha zátok a především průlivu mezi hlavními ostrovy Ko Surin Nuea a Ko Surin Tai, ale hlavně potom vybělováním korálů v letech 1998 a 2010 při klimatickém jevu známém jako dipól Indického oceánu. Tehdy se dočasně změnily směry mořských proudů a následkem toho se zvýšila teplota mořské vody natolik, že přibližně 90 procent korálů na ostrovech Ko Surin a nedalekém souostroví Ko Similan zcela odumřelo.

Mokeni se dokážou mistrně pohybovat pod vodou s harpunou v ruce.Mokeni se dokážou mistrně pohybovat pod vodou s harpunou v ruce.Autor: Jan Styblík

Od té doby se koráli velmi pomalu obnovují. Po několika letech získaly některé oblasti zpět svou původní pestrou barvu a jsou opět plné ryb. Oživení dalších částí však bude trvat ještě dlouhá léta.

Lidé moře

Přestože tsunami pobřeží ostrovů Ko Surin opravdu zpustošila, nepřišel o život nikdo. Místní obyvatelé, Mokeni, si všimli znamení, které jim moře dávalo, a včas varovali všechny včetně turistů.

Mokeni žijí podobně jako mnoho jiných skupin mořských nomádů v oblasti od severovýchodního Kalimantanu po jižní Myanmar (Barmu) na malých ostrůvcích. Většinu času ale tráví na svých obytných lodích na moři, které jim dává k jejich životu téměř vše potřebné. V případě Mokenů a dalších skupin mořských nomádů v Thajsku je už však naneštěstí nezbytné mluvit v minulém čase – většinu svého času po staletí na svých obytných lodích trávili na moři a moře jim dávalo téměř vše potřebné.

Dnes už ne. Právě po ničivé tsunami nastala v jejich životě zřejmě největší změna, neboť jejich tradiční osady v mnoha zátokách ostrovů byly zrušeny, všichni Mokenové byli přestěhováni do jedné vsi a byli a jsou pobízeni k usedlému způsobu života. Tato změna do jejich životů pochopitelně nepřinesla nic pozitivního a neustále se objevují další problémy.

Tato generace dětí je možná poslední, která ještě zažije dodržování svátků a tradic svého lidu.Tato generace dětí je možná poslední, která ještě zažije dodržování svátků a tradic svého lidu.Autor: Jan Styblík

I když už tedy vůbec nežijí svým kočovným způsobem života a mnoho jich odchází za prací na pevninu, dodržují ještě některé své dávné zvyky a tradice. Stále velmi dobře vědí, kde mohou v určitou roční a denní dobu a při jisté fázi měsíce lovit určité druhy ryb, stále umějí s harpunou chodit po mořském dně a znají užitkové i léčivé rostliny rostoucí v lesích ostrovů.

Stále také slaví své tradiční svátky. Například den před dubnovým úplňkem přichází svátek Loy Rua, jeden z nejvýznamnějších. Je to symbolické ukončení starého roku, kdy vesničané odvezou nepřízeň osudu na modelu své tradiční lodě kabang na moře do míst, kde se zdržují mořští duchové. Prostřednictvím šamana je poprosí, aby je po celý příští rok chránili a zajistili jim štěstí, hojnost a bezpečí na moři i na souši.

Turistou na Ko Surin

Úsvit přichází v tropech stejně rychle jako soumrak, během krátké doby se nad svahy východně od pláže vynoří slunce a jeho ostré paprsky dopadají dolů do zátoky.

Balím a nakládám kajak, je čas vyrazit, čeká mě rybolov s Mokeny. Souostroví Ko Surin je stále nádherné místo, díky své odlehlosti není navštěvováno tolik jako jiné thajské ostrovy i přesto, že počet denních výletníků rok od roku narůstá. Hostům parku je navíc nabízeno ubytování převážně ve stanech rozestavěných ve dvou jednoduchých kempech.

A právě luxus jednoduchosti a přírodního prostředí je hlavním lákadlem ostrovů, kde můžete bydlet pár metrů od moře a ráno při plavání v dokonale klidné vodě nad korálovými útesy pozorovat rozmanitost pestrobarevných ryb pár centimetrů pod vámi. Do dalších zátok a na šnorchlování ke korálovým útesům kolem ostrova je možné domluvit malé dřevěné lodě se závěsnými motory. Ale ještě další možnosti skýtá loď vlastní. S mořským kajakem se dostanu i do odlehlých zátok.

S Mokeny na rybách

Dopoledne odjíždím do vsi, jsem s Mokeny domluvený, že pojedeme na ryby. Kluci mi na břehu ještě pomáhají připravit loď, i bez vysvětlování je jim hned jasné, co a jak, jako by měli všechny znalosti o moři a lodích v genech. Vyjíždíme na moře, a zatímco dřív jsem s kánoí jejich lodím dlabaným z jednoho kusu kmene ani zdaleka nestačil, teď jim s kajakem po chvíli ujíždím. Je neuvěřitelné sledovat, s jakou přirozeností se dokážou s harpunou pohybovat pod vodou, chodit po dně, skočit ze břehu či lodi a z výskoku přesně trefit cíl. Později v další zátoce sleduji menší kluky, kteří tady za odlivu na dokonale bělostném písku loví rybky pomocí sítě.

Mokenské vesnice často turistům připadají jako trochu špinavý zapadákov, odkud je lepší rychle odjet. Ztratí tak ale možnost poznat lépe život posledních mořských nomádů.Mokenské vesnice často turistům připadají jako trochu špinavý zapadákov, odkud je lepší rychle odjet. Ztratí tak ale možnost poznat lépe život posledních mořských nomádů.Autor: Jan Styblík

Ze všech skupin mořských nomádů v Thajsku jsou děti těchto zhruba tří set Mokenů poslední generací, která ještě dovede a na svých ostrovech může využívat staletí staré vědomosti o životě na moři. Na ostatních ostrovech jsou jejich tradice rozemleté šrouby rybářských a turistických lodí a zalité betonem turistických rezortů, barů a bazénů. Přestože ostrovy Ko Surin snad betonu plné nebudou a místní mohou v tomto tropickém ráji i dnes žít alespoň částečně svým tradičním způsobem života, nečeká je v budoucnosti výrazně jiný osud a jejich nesmírně hluboké znalosti o životě na moři budou navždy ztraceny.

Rady na cestu


• Je možné si domluvit také samostatnou dopravu, najmout si stan od správy NP či si přivézt stan vlastní.
• Správa národního parku zajišťuje výlety na šnorchlování, nabízené vybavení je však omezené. V parku je možné si pronajmout plastové kajaky typu sit-on-top na kratší projížďky, další vybavení je nezbytné přivézt s sebou.
• V celém parku je nocleh povolen pouze ve dvou kempech, povolení k noclehu mimo kempy je nezbytné vyřídit dlouho předem u správy národních parků. Obvykle však nebývá vydáváno.
• Park je v období dešťů od poloviny května do poloviny listopadu uzavřen.

Autor: Jan Styblík
 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!