Göteborg: Město tisíce ostrovů láká milovníky rybích delikates | E15.cz

Göteborg: Město tisíce ostrovů láká milovníky rybích delikates

20. října 2016 • 16:00

Mají tady most, který vás dostane na kolena, i tržnici, kde milovníci mořských plodů pokleknou před bohatstvím Severního moře. A po páteční návštěvě zdejší proslavené čtvrti klubů a pubů doufejte, že se postavíte na nohy. Vítejte v Göteborgu!

Chcete-li se na Göteborg (čti jéteborg) i jeho přístav podívat hezky s nadhledem, určitě vyjeďte výtahem na vrchol zdejší Rtěnky. Poznáte ji snadno. Je nejvyšší budovou ve městě a díky červenobílé barvě, podle které si svou přezdívku vysloužila, ji nepřehlédne snad nikdo. Kdybyste však přece jen potřebovali poradit, ptejte se místních na Utkiken. Naprosto opačný pohled získáte během plavby speciálně zkonstruovanou nízkou lodí Paddan. Uvidíte majestátní budovy hezky od hladiny, a navíc si pohled na město zdvojnásobíte jeho odleskem ve vodě.

Při plavbě po göteborských kanálech do dna oceníte zručnost nizozemských architektů, kteří město původně postavili. Švédský král Gustav Adolf II. je povolal, protože měli bohaté zkušenosti s budováním staveb na podmáčené půdě. Nějakou dobu se dokonce uvažovalo o tom, že se v Göteborgu zavede nizozemština jako úřední jazyk. Cestou k říčnímu přístavu a zpět starým hradebním příkopem i kanály podpluje loď dvacítku mostů a ten nejnižší z nich jménem Osthyveln, kterému se přiléhavě přezdívá „Kráječ na sýr“, názorně osvětlí, proč mají lodě Paddan tak nízký profil. Kdo nechce přijít o hlavu, musí pod tímto mostem proplouvat vleže na dně plavidla.

V rázovité čtvrti Haga můžete na vlastní oči vidět proměnu, kterou za poslední desítky let prošlo bývalé dělnické předměstí za hradbami původního města. Zdejší domy s kamenným přízemím a dřevěnou nadstavbou dnes patří k nejstarším ve městě a dlážděné ulice, jež fungují jako pěší zóna, lemují obchůdky umělců a nezávislé kavárny. Nová tvář této čtvrti symbolicky ukazuje proměnu celého města, jež se v novém tisíciletí přetváří z největších loděnic Skandinávie v kulturní centrum. Od staré Hagy vede na jih bulvár Linnégatan, který bývá v pátek či v sobotu večer svědkem trochu jiného typu proměny.

Kráska na vodní hladině

V ulici pojmenované po úctyhodném švédském botanikovi, který vytvořil dodnes používaný systém třídění organismů, zařazuje během víkendových večerů evoluce zpátečku. Návštěvy zdejších podniků dělají z některých příslušníků lidského druhu tvory podobné nižším primátům a ulicemi se pomalu plouží prazvláštní vozidla, která jako by vyjela přímo z amerického muzikálu Pomáda. Koráby silnic, které jsou uvnitř zařízené spíše jako pojízdné bary, kupodivu unikají pozornosti jinak bdělých policistů, ačkoli se jejich řidiči sotva drží volantu.

Rybí kostel

My Češi se doslova modlíme, abychom se v létě dostali k moři, kde v restauracích servírují čerstvé plody moře. V Göteborgu by se k rybám mohli modlit denně. Mají tu totiž nefalšovaný „rybí kostel“. Přesně tak zní překlad místního názvu Feskekörka. Žádný opravdový kostel to samozřejmě není, i když to tak zvenku může vypadat. Místo modlitebních lavic uvnitř najdete jídelní stoly a namísto oltářů stánky prodavačů ryb, krabů, krevet a dalších pochoutek ze slaného živlu.

Na každém šprochu je však pravdy trochu. Architekt Victor von Gegerfelt se při stavbě skutečně nechal inspirovat dřevěnými norskými kostely i kamennými gotickými chrámy. Kolem poloviny devatenáctého století díky tomu vytvořil na tehdejší poměry futuristický experiment – který funguje dodnes. Také není pravda, že by se pod střechou „rybího kostela“ nikdy nerozléhal hlas kněze. Alespoň podle tvrzení místních. Několik recesistických párů se prý nechalo ve svérázné tržnici oddat. Ve městě, kde tvoří desetinu populace vysokoškolští studenti, kde žije početná komunita umělců a jehož dialekt považují ostatní Švédové za „veselou mluvu“, však člověka překvapí máloco.

Uvnitř nepravého kostela ale každopádně čeká pravý ráj. Alespoň pro milovníky mořských specialit stoprocentně. Sledi, parmice, tresky, mořští ďasové svírající v hubě citron, chobotnice, slávky a nejrůznější druhy korýšů vytvářejí na ledové tříšti něco jako suchozemskou exkurzi do bohatství severomořských vod. Nejlepší ze všeho na tom však je, že tu můžete spoustu věcí rovnou ochutnat. Kdo chce stolování s plnou parádou, může zamířit do „vyšších sfér“ – tedy do restaurace Gabriel pod stropem tržnice. Většina stánků v přízemí však prodává krevety nejrůznějších velikostí vařené ve vodě, rozpůlené vařené kraby, čerstvě otevřené ústřice nebo rybí sendviče za skvělé ceny rovnou do ruky. Přidanou hodnotou je pak piknik v jednom z blízkých parků.

Na aukci

Ačkoli stojí Feskekörka přímo u říčního kanálu, po vodě se sem dostává jen zlomek zboží. Ten, kdo chce zjistit, kde začíná cesta čerstvých ryb do göteborských obchodů, by si měl nařídit budík na brzkou hodinu. Brány zdejší největší aukce ryb ve Švédsku se otevírají už v půl sedmé ráno. Kdo by čekal hlasité vyvolávání nabídek a přetahování kupujících o nejlepší kousky, byl by určitě zklamaný. Muži v bundách a pevných botách, kteří přecházejí mezi bednami plnými platýsů a sleďů, mlčí jako ryby a jsou ledově klidní jako krevety na zmrzlé tříšti.

Nevěstinec v Bangladéši. Peklo zaznamenané objektivem fotoaparátu

Jen občas natáhnou ruku a vezmou si z růžové hromady malou krevetku, kterou hned strčí do úst jen tak syrovou místo snídaně. Nejlepší je zkontrolovat jakost nohatého zboží hned na místě. Udělejte to po nich. Krevetky jsou výborné a nikdo se na vás zlobit nebude. Mají jich tu tuny. Přesněji řečeno asi patnáct tun ryb a nejrůznějších mořských plodů, které zdejšími zdmi projdou denně. Vy si však nákupní tašku brát nemusíte. Zůstala by prázdná. Přímo na aukci totiž můžou nakupovat jen certifikovaní obchodníci. Ostatní musejí do obchodů, kam pak zboží rozvezou.

Ledovcem vybroušené klenoty

Praha má na svém území celkem třináct existujících ostrovů, včetně dvou bezejmenných. Všechny jsou samozřejmě říční a drtivá většina z nich leží na Vltavě. Proti Göteborgu je to však více než chudý výčet. Počty zdejších skalisek, útesů, ostrůvků i ostrovů o rozloze stovek fotbalových hřišť – se jmény i bezejmenných – tu jdou do tisíců. Donsö, Brännö, Styrsö – všechny je omývá Severní moře a všechny patří pod správu druhého největšího švédského města. Obyvatelé Göteborgu na nich mají chaty podobně jako my na Sázavě a v létě zvýší počet stálých obyvatel z pěti tisíc asi na dvojnásobek.

Všechny ostrovy Jižního souostroví neboli Södra Skärgården, pokud chcete hledat ve švédských mapách, jsou téměř zcela bez aut. Ostrované si proto museli kromě vlastních nohou vymyslet i další způsoby dopravy z místa A do místa B. Někdy docela kuriózní: mopedy přestavěné na nákladní tříkolky nebo elektrovozítka podobná těm na golfových hřištích.

„Vidíte ty barevné skvrny u skály v přístavu?“ ukazuje z paluby trajektu průvodkyně a göteborská rodačka Jenny Almen, když jsme míjeli ostrov Köpstadsö. Jedno vedle druhého tam opřená čekala stavební kolečka. Každé podepsané či označené symbolem. Ráj zedníků a štukatérů? Nikoli – jen ostrovní vynalézavost.

„Na Köpstadsö jsou jen pěší stezky. Lidé si proto v kolečkách odvezou domů všechno, co si s sebou přivezli z pevniny trajektem,“ vysvětluje Jenny. Zvyk prý vznikl, když dřív ženy rybářů přijížděly s kárami, aby odvezly úlovek i své muže z přístavu domů. Jen si říkám, jak asi musela vypadat šichta mužů na moři, když pak na konci perného dne potřebovali takovýhle typ taxislužby.

Na návštěvě v Gamla Stanu

„Vy jste z Prahy? Tam to mám moc rád,“ usmívá se s ostrovanskou srdečností Håkan Karlsten z ostrova Vrångö (čti vróngé) a napřahuje na uvítanou ruku, kterou by mohl lámat zdejší žulové skály ohlazené ustupujícím ledovcem.

„Když jsem ještě profesionálně zápasil, byl jsem tam na mezinárodním turnaji osmý.“ Ještě dnes by se na něj křivě podíval snad jen blázen, i když od toho úspěchu uběhla poctivá dvě desetiletí. Teď žije společně s dalšími čtyřmi stovkami obyvatel v jediné ostrovní vesnici Gamla Stan. Na rozdíl od osad na menších ostrovech je plně vybavená: v přístavišti trajektů i v rybářském přístavu je vždy jedna malá restaurace, a mají tu dokonce i krámek či bungalovy na přespání, jež Håkan (čti hókan) postavil.

Uzavření české restaurace v Nebrasce vyvolalo pozdvižení. Na poslední jídlo čekaly stovky lidí

„Hlady však nebudete, i když je zavřeno,“ ujišťuje Håkan a míří k jednomu z rybářských člunů uvázaných u mola. Po pár švédských slovech kupuje od muže uvnitř velký kbelík vařených obřích krevet, které se ještě před hodinou skrývaly na mořském dně. Sedíme na mole a Håkan nám ochotně vysvětluje, jak lahodné korýše nejlépe vyloupat z pevných chitinových schránek. Lepší zakončení návštěvy Göteborgu si snad ani nelze přát.

OČIMA AUTORA

Michael Fokt, fotograf a publicista

V Göteborgu můžete rovnou zapomenout na severskou mrazivost – a nemůže za to jenom Golfský proud, díky kterému je zdejší teplota o několik stupňů nad běžným průměrem pro tuto zeměpisnou šířku. Mladistvě svěží atmosféru dodávají městu záplavy studentů a také umělecké obchůdky či designová studia nejrůznějších druhů. Při jejich návštěvě rychle uvěříte, že „švédský design“ zdaleka není jen IKEA nebo hranaté Volvo, které ostatně z tohoto města rovněž pochází.

Jestli si chcete užít večerní veselí v mladistvém stylu a nechcete dát své peněžence odtučňovací kúru v místních ne zrovna nejlacinějších restauracích, zapamatujte si slovo Systembolaget. Právě jen v těchto obchodech je možné koupit veškerý alkohol kromě piva do obsahu tří a půl procenta, které se hřeje na policích i v běžných obchodech. Z toho důvodu také ve švédských samoobsluhách narazíte na parodii plzeňské dvanáctky s obsahem alkoholu hodným hornické osmičky.

Autor: Michael Fokt
 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!