Benátský labyrint | E15.cz

Benátský labyrint

Benátský labyrint
Gondola poblíž mostu Rialto
• 
ZDROJ: Shutterstock
28. července 2014 • 05:00
Tajemství, legendy a záhady ukrývají Benátky na každém rohu a odhalí je jen těm návštěvníkům, kteří se umějí správně dívat. Každý kout, každý kámen i portál vypráví něco z bohaté benátské historie.

Benátky jsou vlastně dvojitý labyrint. Ten pozemský má spoustu slepých uliček a je nehybný, zatímco ten vodní je v pohybu neustále. Jen málokdo z návštěvníků si uvědomí, že v kanálech benátské laguny se směr proudu vody průběžně mění podle toho, jestli je příliv nebo odliv. Tak jako se pohybuje voda, přesouvá se benátskými uličkami i nekonečný had turistů.

Benátky jsou rozděleny do šesti čtvrtí, kterým místní říkají sestieri – Cannaregio, Castello, Dorsoduro, San Marco, San Polo a Santa Croce. Na přídi každé benátské gondoly si můžete všimnout šestizubého hřebene, který symbolicky představuje právě počet čtvrtí.

Takzvaný Velký kanál – Canal Grande – a výhled na baziliku Santa Maria della Salute.Takzvaný Velký kanál – Canal Grande – a výhled na baziliku Santa Maria della Salute.Autor: Shutterstock

Voda určuje životní rytmus Benátčanů v podstatě odjakživa. Mnoho obyvatel Benátek má i dnes svou loďku, která tu byla vždy základním prostředkem k přežití. Dokládá to dochované písemné nařízení Casidora, ministra gótského krále Teodorika, z roku 538. „Ke každému domu si přivažte loďku tak, jak to lidé na pevnině dělají s domácími zvířaty.“ Dalším specifikem benátského soužití s vodou jsou holínky jako nezbytná součást šatníku. Žít v symbióze s proměnlivou hladinou je tu prostě normální. „Acqua alta“, tedy velká voda (doslova vysoká voda), tu nikoho nemůže překvapit.

Most rváčů

Čtvrť Santa Croce je klidná a pokojná část jinak velmi frenetického města. Z Piazzale Roma (hlavního příjezdového náměstí do Benátek a zároveň nejzazšího místa, kam je možné dojet autem a zaparkovat ho v jedné z mnohapatrových garáží) lze ulicí Tolentini dojít na náměstí Campo S. Barnaba. Zdejší most je na první pohled obyčejný, ale všimněte si značek ve tvaru chodidla na jeho čtyřech krajích. Most se totiž v minulosti proměňoval v boxovací ring, vymezený právě čtyřmi stopami, které nahrazovaly rohy v ringu. V Benátkách totiž vždy chyběl prostor – potřebný mimo jiné k tomu, aby si mezi sebou mohli vyřizovat účty příslušníci jednotlivých čtvrtí.

Benátský slovníček

I cizinec, který mluví italsky, v Benátkách znejistí. Čeká tu na něj mnoho slov, která nikde jinde neuslyší.

  • cale – dlouhá úzká benátská ulička
  • campo – benátské náměstí, doslova to znamená pole
  • bacaro – typická benátská hospůdka
  • cicheto – malé občerstvení, které není nijak drahé (pokud víte, kam jít) a podává ryby, maso i zeleninu ve stylu španělských tapas. Vychutnáte si tu k nim spritz (proslulý benátský koktejl oranžovočervené barvy z aperolu a bublinkového prosecca, známý hořkosladkou chutí), tato kombinace je po dlouhém courání benátským labyrintem ideálním osvěžením.

Dva příslušníci čtvrti si proto stoupli na značky na jedné straně mostu, dva další ze znepřátelené čtvrti zaujali pozice na opačné straně a zápas mohl začít. Na mostě nebylo zábradlí, takže zápasníci končili často ve vodě benátského kanálu, která zchladila zbytek zášti, kterou nevybili během zápasu. Někdy se zápas proměnil v hromadnou rvačku, do níž se zapojilo i několik desítek lidí. Byl to velmi moudrý systém, jak nechat Benátčany vyřídit si své účty, aniž by docházelo k újmám na životech. Benátky tak měly muže, kteří se utkávali mezi sebou v těchto šarvátkách, ale zároveň dokázali v důležitých momentech táhnout za jeden provaz pro dobro svého města.

Bionákup ve věznici

Ženské vězení na benátském ostrově Giudecca, kde se nachází židovská čtvrť, ukrývá zahradu o rozloze 6000 metrů, o kterou se stará Konvent konvertovaných sester.

Levné a dobré bacaro

Ponořte se do změti benátských uliček. Nesmíte vynechat ani benátské hospůdky zvané bacaro.

TRATTORIA ANTICHE CARAMPANE

„No pizza, no lasagne, no menu turistico“. Nápis u vchodu naznačuje, že tato zapadlá hospůdka v jedné z uliček u náměstí Campo San Polo a rybího trhu ve čtvrti Rialto skýtá příležitost objevit taje benátské kuchyně. Menu se skládá hlavně z ryb, vybíraných s láskou a péčí každé ráno na rybím trhu. V neděli mají zavřeno.

BACARETO DA LELE

Vyhlášená hospůdka studentů. Jednak je v univerzitní oblasti, jednak se tu najíte neuvěřitelně levně. Paninetto – chlebíček proložený prosciuttem nebo salámy mortadella či sopressa – je tu vždy čerstvý a stojí 0,80 centu. Zapít se dá třeba malvasií za 1 euro. Zavřeno je v neděli a o svátcích. (Campo dei Tolentini 183 – Santa Croce)

AL MERCA

Bacaro na náměstí Bella Viena, vyhlášené svými aperitivy. Má jeden obsluhovací pult i přímo do ulice. V sobotu se obrňte trpělivostí, určitě tu bude fronta.

PIZZA AL VOLO

Pizza v letu – už název sděluje, co můžete čekat. Kromě času ušetříte i peníze. Trojúhelníček pizzy vás vyjde na 2 eura. Náměstí Campo Santa Margherita je oblíbeným místem setkávání mladých Benátčanů.

O „Giardino delle meraviglie – zahradu divů“ se stará asi desítka vězeňkyň bez použití strojů, hnojiv a jakýchkoli chemických látek. Už patnáct let pěstují asi třicet druhů ovoce a zeleniny. Ani mnoho Benátčanů o tom neví, ale znalé benátské stařenky si tu každý čtvrtek ráno trpělivě stoupnou do fronty, aby si mohly domů odnést šťavnaté ovoce a zeleninu v biokvalitě, navíc levnější než na jiných benátských tržištích. Jejich výpěstků nikdy není dost, takže pokud chcete také ochutnat, doporučuji dochvilnost. Jednou ročně otevírají brány do své zahrady divů i návštěvníkům.

Mistr loďař nad zlato

Jedním z nejstrategičtějších míst Benátek byl vždy Arzenál, komplex loděnic kolem Velkého doku, který založil v roce 1104 dóže Orlando Falieri. Právě tady vznikaly pod rukama mistrů loďařů válečné i obchodní lodě, které tvořily základ slavné benátské flotily. Dnes už svému původnímu účelu neslouží, částečně se Arzenál stal výstavní plochou slavného přehlídky moderního umění Bienále. Sídlí zde také Centrum strategických studií italského vojenského námořnictva.

Černé benátské gondoly proplouvají i omšelými kanály mezi otlučenými domy.Černé benátské gondoly proplouvají i omšelými kanály mezi otlučenými domy.Autor: Shutterstock

Kdysi tu ale pracovali ti nejschopnější architekti a tesaři, kteří byli králi svého řemesla. Díky propracovanému know-how dokázal Arzenál vyrobit galéru – dlouhou, štíhlou a nízkou válečnou loď, poháněnou vesly a plachtami – za jeden jediný den. Vážené osoby politického světa sem jezdily stavbě lodí přihlížet. Ráno po svém příjezdu všichni viděli začátek prací a po obědě už mohli obdivovat hrubou stavbu lodi. Mistři loďaři představovali skutečnou benátskou řemeslnou aristokracii a Benátky si je hýčkaly. Vyplácely jim doživotní apanáž, aby si zajistily, že nevstoupí do služeb benátských nepřátel. Mistři ve výslužbě měli nárok na jinou prestižní práci ve městě – dělali třeba čestnou stráž dóžecího paláce. Požívali i mnoho dalších výhod. Měli nárok na jedno teplé jídlo denně a mohli se uchýlit do Arzenálu v těžkých dobách morové epidemie.

Konec zlaté lodi

Tvář Benátek zohyzdil až Napoleon. Nejenže byl příčinou pádu Benátské republiky, rozhodl se také velmi neprozíravě zcela zničit jedinečnou technologii benátského Arzenálu, místo aby ji využil pro služby Francie. V rámci své nenávisti vůči Benátkám také pověřil sochařské mistry, aby odstranili všechny podobizny lvů, které se v Benátkách nacházely.

Turisto, pozor!

V Benátkách platí jiné ceny pro místní a pro cizince. Za lodní lístek zaplatí Benátčan 1,10 eura a turista 6,50 eura. Na tržištích a v restauracích buďte zvlášť ostražití. Trvejte na tom, aby vám číšník nenabízel jídelníček z hlavy, ale přinesl vám ho v tištěné formě. Jen tak můžete včas odhalit nečekané nástrahy. Kromě naprosto přemrštěných cen (třeba 20 eur za kávu) to může být například příplatek za hudbu. V Caffé Lavena na náměstí svatého Marka za ni zaplatíte 6,50 eura na osobu. Hudební představení orchestru před kavárnou je bezplatné jen zdánlivě.

Ještě předtím, než Napoleon postoupil Benátky Rakousku, vyjádřil pokoření Benátské republiky ostentativně tím, jak naložil s jejím slavným a téměř posvátným symbolem – pozlacenou lodí Bucintoro. Na ní dóže přijímal vážené císařské a královské návštěvy a odtud jednou ročně házel do moře prsten během slavnosti Festa del Redentore, kterou symbolicky uctil sňatek Benátek s mořem. Napoleon nechal všechno zlato z lodi roztavit a odvézt, loď spálil.

Zázračný elixír

Přímo naproti lékárně mezi náměstím Campo Santo Stefano a ulicí Calle dello Spezier ukrývá chodník vzpomínku na jednu téměř zapomenutou zajímavost. Je to díra, která tu zůstala po těžkých nádržích, které používali benátští lékárníci při výrobě teriaku.

Teriak byla téměř zázračná látka, léčící mnoho nemocí, kterou smělo v Benátkách vyrábět jen čtyřicet lékáren. Hlavní ingrediencí byl prášek ze zmije a také opium. Elixír se vyráběl pod dozorem benátského Magistrátu zdraví. Byl to skutečný alchymistický produkt, který účinkoval na mor nebo štípnutí škorpiona a dokázal si poradit i s tuberkulózou. V 17. století byly Benátky výrobou teriaku vyhlášené a vyvážely ho do celé Evropy. Teriak byl donedávna také jednou z povinných ingrediencí Švédských kapek známé léčitelky Marie Trebenové. Poté, co došlo k úpravě receptu, už se do nich tato drahocennná látka přidávat nemusí. Švédské kapky s původní recepturou je ještě na některých místech v Itálii možné sehnat.

Smrt nosila červenou

Až budete obdivovat Dóžecí palác, všimněte si dvou červených sloupů v horním patře. Právě odtud vyhlašoval dóže rozsudky smrti, červená barva sloupů tedy připomínala barvu krve odsouzenců. Ti pak čekali na svůj konec právě tady.

Dóžecí palác ve stylu benátské gotiky byl sídlem vládce Benátské republiky – dóžete.Dóžecí palác ve stylu benátské gotiky byl sídlem vládce Benátské republiky – dóžete.Autor: Profimedia.cz

Mohli odtud sledovat hodiny na protilehlé věži, jak nemilosrdně ukrajují poslední minuty jejich života. Pokud půjdete po náměstí svatého Marka v noci, všimněte si na jihozápadní straně Dóžecího paláce dvou světýlek. Připomínají jeden z mála justičních omylů Benátské republiky, který připravil o život benátského pekaře Piera Tascu. Byl popraven 22. března 1507, poté, co se po drsném mučení přiznal k činu, který, jak se později ukázalo, nespáchal.

Článek vyšel v časopisu Lidé a Země

Autor: Lucie Chvojková
 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!