Tomm Moore: Počet fanoušků netypických animáků výrazně roste | E15.cz

Tomm Moore: Počet fanoušků netypických animáků výrazně roste

Tomm Moore: Počet fanoušků netypických animáků výrazně roste
3. února 2016 • 07:41
V polovině února přijede Tomm Moore na festival v Berlíně vyprávět o umělecké spolupráci ve svém irském studiu Cartoon Saloon v rámci přednášek Berlinale Talents. V prosinci si ze stejného města odvezl Evropskou filmovou cenu za nejlepší animovaný snímek díky pohádce Píseň moře. Baladický příběh o tuleních vílách vycházející z irských mýtů, který úspěšně prošel českými kiny a vyšel už i na dvd, devětatřicetiletému irskému filmaři loni zajistil také jeho druhou nominaci na Oscara.

E15: Na jakých pohádkách jste vyrůstal?

Vlastně na všech. Těch mezinárodních, které zná každý, i těch irských, které mimo Irsko moc známé nejsou. Když jsem byl kluk, v televizi se mezi kreslenými pohádkami vždy objevil vypravěč s dlouhými vousy a vlasy, který seděl v křesle a deset minut vyprávěl příběhy. Něco z něj jsem chtěl do našeho filmu dostat.

E15: Domácí folklór je tedy v Irsku stále živý?

To byl jeden z důvodů, proč jsem chtěl Píseň moře natočit. Irské příběhy by se měly stále vyprávět, aby se neproměnily ve fosilie. Jenže hodně z nich se stalo obchodním artiklem pro turisty. Téma filmu mě napadlo, když bylo mému synovi deset let. Chtěl jsem zjistit, jestli legendu o tuleních vílách můžu přiblížit dětem jeho věku. Zajímalo mě, jak tyto staré příběhy fungují vedle těch moderních.

E15: Jak konkrétně vás myšlenka na Píseň moře napadla?

Asi v roce 2007 jsem byl na západním pobřeží Irska na dovolené. Se synem jsme na pláži kreslili skici a objevili jsme tam ubité tuleně. Pak jsem se s místními bavil o tom, jak folklór dřív ochraňoval krajinu, protože lidi věřili, že tohle je kouzelný strom a podobně. Později už byli schopní zabíjet tuleně, když si mysleli, že tato zvířata stojí za úbytkem ryb, i když ten měl asi víc příčin, jako znečištění vody a přemíru rybaření. Tehdy jsem si vzpomněl na tulení víly a když jsem si o nich pak víc četl, došlo mi, že to jsou příběhy o rodinách. Obvykle tedy jen o muži a ženě, o dětech se v nich moc nemluví. Přitom pomyšlení, že děti si můžou myslet, že jeden z tuleňů, které vidí v moři, je jejich matka, mě dost dojalo. Proto jsem se chtěl zaměřit právě na děti.

E15: A tak je hlavním hrdinou Písně moře desetiletý kluk Ben, který své umírající matce slíbil, že se postará o malou sestřičku. Slib ale nedodržuje a až dobrodružství se záchranou začarovaných bytostí ho změní. Chtěl jste tím svému synovi ukázat, jak se má chovat?

Trochu. On se taky jmenuje Ben a hlavní postavu jsem hodně založil na něm. Částečně ale vychází taky ze mě. I já mám mladší sestru a když jsem jí musel hlídat, dával jsem jí vodítko, aby mi neutekla. Když se mě lidi ptají, jak jsem přišel na postavu kluka, který se ke své sestře chová tak ohavně, radši dělám, že nevím.

E15: Měl na Píseň moře kromě vaší rodiny vliv i japonský mistr animace Hajao Mijazaki?

Určitě. Konkrétně jeho filmy Cesta do fantazie a Můj soused Totoro.

Po úspěchu mého prvního celovečerního snímku Brendan a tajemství Kellsu s námi mělo zájem spolupracovat hodně lidí, ale ne na tomto projektu, chtěli spíš nějakou komedii

E15: Věřil jste jako dítě v tulení víly?

Tulení víly nebyly velkou součástí mého dětství, zato jiné víly a skřítkové ano. Pamatuju si, jak se moje sestra o Halloweenu roku 1987 bála velké bouře a matka jí řekla, že to se jen víly vrací domů. Myšlenka, že existují takové neviditelné síly, sestru vyděsila ještě víc. Moje babička byla velmi pověrčivá. Zapálená katolička, ale zároveň věřila ve spoustu pohanských věcí a dbala na řadu malých rituálů, které máte dodržovat, aby byly víly spokojené. Jako dítě jsem to ignoroval, maximálně mi to připadalo trapné a staromódní.

E15: Píseň moře je rodinný film, legenda o tuleních vílách zní ovšem dost smutně.

Ano a kvůli tomu bylo těžší najít pro tento film partnery. Po úspěchu mého prvního celovečerního snímku Brendan a tajemství Kellsu s námi mělo zájem spolupracovat hodně lidí, ale ne na tomto projektu, chtěli spíš nějakou komedii. V Písni moře je podle mě dost zábavných věcí, tulení víly ovšem považuju za metaforu ztráty a truchlení a kdybychom to změnili, ten příběh bychom zničili. Zůstala by pak jen sentimentální historka o kouzelných tuleních.

E15: Pracujete už na novém filmu?

Naše studio Cartoon Saloon připravuje projekt jménem Breadwinner (Živitel rodiny), v režii Nory Twomeyové, která se mnou režírovala Brendana a tajemství Kellsů. Producentkou je Angelina Jolie. Jde o adaptaci knihy z roku 2001 o malé dívce z Afghánistánu, která předstírá, že je chlapec, protože její otec učitel sedí ve vězení a má jen dcery. Je to docela náročný příběh, ale to, že se za něj postavila Angelina Jolie, jeho produkci urychlilo. Animace by měla být hotová na konci roku, premiéra pak záleží na distributorovi. Já svůj další film zatím píšu, opět vychází z irského folklóru.

E15: O čem bude?

Opět to je příběh o přeměně, ale obsahuje i téma, kterému se věnuje Nora, jak lidé zacházejí do extrému v tom, čemu věří. Jmenuje se Wolfwalkers (Vlčí chodci) a odehrává se kolem roku 1645. Tehdy puritán a lord protektor Oliver Cromwell rozkázal vybít všechny vlky v Irsku, aby ukázal, že může zkrotit zemi. Chtěl se zbavit všeho pohanského, všeho divokého. Hlavními hrdiny filmu budou malá dívka a její otec. Ten má vlky zabíjet, dívka ovšem objeví, že vlci jsou i lidmi, vlčími chodci, kteří byli podle legendy prokleti svatým Patrikem, když se nechtěli obrátit na víru. Když usnou, z jejich těla vyjde vlk a cokoliv se mu stane, se stane i člověku. Nejde o vlkodlaky. Vlk je metaforou osvobozené divokosti člověka, což je spojené s tím vyhlazováním divokosti z přírody. Zatím to zní asi trochu složitě. Než scénář dopíšu, naučím se to shrnout lépe.

E15: Irský folklór je pro vás evidentně bezedná studna nápadů.

Ano, ale po tomhle filmu už s folklórem musím skončit, jinak budu příliš zaškatulkován. Měl bych pak natočit něco o raketách nebo tak. Ale tyhle tři nápady jsem měl dlouho. Wolfwalkers ještě déle než Píseň moře, jenže pro tento projekt musím najít správný tón. Píseň moře, ač smutná, je pořád víc pro děti. Wolfwalkers by měli být taky pro děti, ale nemůžu zamlčet, že se tam i zabíjí.

E15: Vaše filmy vznikají v evropské koprodukci, Píseň moře dokonce pěti států. Jak taková spolupráce vypadá?

Velmi dobře, máme dobré vztahy. Animátoři z Lucemburska a Belgie dokonce přijeli za námi do Kilkenny a strávili pár týdnů v Irsku, aby víc pochopili ducha Písně moře. Ukázali jsme jim krajinu, kterou chceme zachytit, dostali takový trénink v našem stylu. Na evropských koprodukcích je speciální, že pracujete s lidmi, kteří jsou do projektu zapálení. Díky tomu můžete oslovit řadu malých studií. Nemyslím si, že by takový typ filmu jako Píseň moře vznikl v standardním studiovém systému.

E15: S Písní moře jste nedávno vyhrál Evropskou filmovou cenu za nejlepší animovaný film, loni jste byl díky ní i znovu nominován na Oscara.

Evropské filmové ceny jsou hezké uznání, svým způsobem hezčí než Oscary, protože víc oslavují evropskou filmařskou komunitu, méně se soustředí na média a víc na řemeslo. Líbilo se mi, že na obě ceny jsme byli nominovaní s jinými filmy, protože pro Píseň moře sezóna ocenění s Evropskými filmovými cenami skončila. Její americká premiéra kupodivu proběhla už před tou evropskou. Nakonec se to hodilo, lidé v Evropě už věděli, že jde o film, který byl na Oscarech, a víc mu věřili.

E15: Jak úspěšná pak byla evropská distribuce?

Přesná čísla neznám, ale většinou jsme dopadli, jak jsme čekali, takže jsme byli spokojení. V některých zemí jako v Česku a Polsku byla návštěvnost obzvlášť dobrá. Ve Francii jsme byli trochu zklamaní, ale to bylo kvůli útoku na redakci Charlie Hebdo, po kterém lidi chodili méně do kina, obzvlášť rodiny.

E15: Čekal jste vítězství Evropské filmové ceny?

Nevím, myslel jsem si, že porazit studio Aardman a jejich ovečku Shaun bude těžké.

E15: Jak jste si užil loni Oscary, zvlášť když to byla vaše druhá návštěva po nominaci za váš debut Brendan a tajemství Kellsů?

Právě proto, že jsem tam byl podruhé, připadalo mi to jako větší zábava. Poprvé jsem byl tím vším zahlcený. V roce 2011 jsem se připojil k americké filmové akademii, takže jsem už víc rozuměl hlasovacímu systému a věděl jsem, že nominace už je vlastně vítězstvím a předávání si musíte jen užít. Taky bylo hezké zažít uprostřed irské zimy trochu sluníčka.

E15: V jakých oscarových kategoriích teď jako člen akademie hlasujete?

Jen pro krátkou a celovečerní animaci a krátký dokument. A pro nejlepší film, pro něj hlasuje každý z akademie.

E15: Jak se vám líbí současná animovaná produkce? Většina toho, co se dostane do našich kin, vypadá celkem podobně.

Některé počítačové animáky jsou opravdu dobré, jako ty od Pixaru, a mám pocit, že ostatní producenti pak chtějí ošálit rodiče tím, že se snaží, aby jejich filmy vypadaly co nejvíc jako Pixar. To je docela zklamání. Mám radost, když se potom objeví věci jako Peanuts ve filmu, které jsou trochu jiné. Já mám rád ruční animaci, ale vím, že počítačová animace je mocná a dokáže hodně stylů. Změna je tedy možná, záleží i na divácích a producentech. Přijde mi, že roste počet lidí, kteří chtějí něco odlišného. My měli větší úspěch v USA s Písní moře než s Brendanem a tajemstvím Kellsu, jako by se diváci vyvinuli. I dvd Písně moře bylo úspěšnější. Distribuovalo ho studio Universal, které bylo tak spokojené s prodejem, že nás požádalo o druhý díl. Ten nápad jsme samozřejmě hned zamítli, ale bylo to dobré znamení. Autorka je spolupracovnicí redakce

Autor: Iva Přivřelová
 

businessinfo.cz

  • Česká firma vyvinula unikátní metodu pomáhající rozkládat plasty, uplatnění najde v Číně
  • Na solárním boomu v Česku vyrostlo množství firem. Teď hledají příležitost v zahraničí
  • Chile: Exportéry láká trh s otevřenou náručí
  • Neplatičů DPH v registru přibývá geometrickou řadou