The Black Keys se vydali cestou psychedelie | E15.cz

The Black Keys se vydali cestou psychedelie

The Black Keys se vydali cestou psychedelie
The Black Keys
• 
ZDROJ: Profimedia.cz
26. června 2014 • 12:00
Diagnóza stejná, projevy odlišné, a přece podobné. Předchozí album El Camino vyneslo americké duo The Black Keys na vrchol díky osobitému pojetí rokenrolového retra. Novince Turn Blue se dostává podobně vřelého přijetí, třebaže ji skupina upředla z odlišných nitek. Vypalovačky vystřídala inspirace psychedelií a tradičním blues; hity jsou nahrazeny rozjímáním a ohlížením zpět.

The Black Keys se vymykají mnoha pravidlům hudebního byznysu, kupříkladu tomu, že průlomová pro interpreta bývá druhá, nejpozději třetí deska. Větší pozornosti – vyjádřené přechodem z klubů do hal – se někdejší studentská kapela z kolejí (ze stejného podhoubí vzešli například i R. E. M.) dočkala až se šestým albem Brothers (2010). Prohloubila kooperaci s producentem Danger Mousem, spolupráci dlouhodobou a velmi úzkou. Podílel se jako spoluautor na všech skladbách a dvojici od garážového rocku, jehož hrany obrousil, dovedl ke kořenům černého i bílého rokenrolu, soulu, funku a především k blues.

Tyto inspirace El Camino přetavilo do přímočarého rokenrolu s hitovými melodiemi a bohatým zvukem, opentleným klávesami a vokálními sbory. Ty celku dodávaly soulový nádech a jednalo se o tu ze šťastných desek, na nichž není vycpávek a jen velmi málo slabších míst.

Novinka vznikala na etapy a skladby z prvních seancí pokračují ve stejném stylu, mají podobný tah na branku, ale již nepřekvapí. Skupina sama seznala, že další nahrávka celá v podobném duchu by byla sebevraždou, a tak je naštěstí později natočený zbytek materiálu odlišný. Předně je osobnější, odráží dění v kapele (rozvod zpívajícího kytaristy Dana Auerbacha), verše o vztazích mají hořkou příchuť a tento posun se odráží také v hudbě. Skladby zpomalily, na povrch se vydralo syrové blues, již úvod desky je poctou bluesrocku sedmdesátých let, jiné skladby jsou putování k různým prolnutím černé a bílé, živé a „syntetické“ hudby.

Výsledkem je svěží zvuk, ale i jistá roztříštěnost. Každopádně mezi nahrávkami rozbitých mlýnků na maso, do nichž vztekle mentoruje jejich obsluha, se na vrcholku americké hitparády opět objevilo album, které má duši nejen v tom slova smyslu, že si bere inspiraci ze soulu. Duši a eleganci.

The Black Keys: Turn Blue
Vydavatel: Nonesuch, 2014
Hodnocení: 70%

Autor: Petr Frinta
 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!