Šansoniérka Juliette Gréco: Smyslná múza poválečné pařížské bohémy | E15.cz

Šansoniérka Juliette Gréco: Smyslná múza poválečné pařížské bohémy

14. dubna 2017 • 06:00

Jean-Paul Sartre o ní napsal, že její hlas má v sobě miliony básní. Juliette Gréco byla múzou poválečné pařížské bohémy - černě oděná, mladá, smyslná a provokující. "Královna existencionalistů" tehdy ovládla Francii a šanson s úspěchem vyvezla i do světa. A od té doby zpívá celý život.

Texty písní pro ni psali samotný Sartre, Boris Vian a další. Úchvatně zpívala zhudebněné básně Jacquese Préverta, Charlese Aznavoura, Jacquese Brela, Georgese Brassense či Serge Gainsbourga.

A úspěch zažívala i v novém tisíciletí. Dál koncertovala, vydávala alba. V roce 2004 opět excelovala v pařížské Olympii a v dubnu 2012 jí ve vyprodaném hledišti divadla ve Stuttgartu tleskalo publikum vestoje.

Juliette Gréco se narodila 7. února 1927 v Montpellier na jihu Francie. Její otec byl policejní komisař a rodiče se záhy rozvedli. Juliette vyrůstala u prarodičů v Bordeaux až do roku 1933, kdy ji matka odvezla do Paříže. Od roku 1937 již desetiletá holčička tančila ve sboru pařížské opery.

Nejfotografovanější kráska počátku 20. století. Její konec byl však smutný

Za války její matka pracovala v odboji a v roce 1943 ji zatklo gestapo, společně s Juliette a její sestrou. Matku a sestru deportovali do Ravensbrücku, odkud se vrátily až po válce. Juliette propustili a ujala se jí přítelkyně její matky, herečka Helene Duková, přivedla ji ke zpěvu a k herectví.

Veřejný pěvecký debut si Juliette odbyla až v roce 1949 v klubu Le Boeuf sur le Toit: "Přede mnou v sále seděli všichni, kdo v té době v Paříži něco znamenali. Jean Cocteau, Darius Milhaud, Sartre, Simone de Beauvoirová, Francis Poulenc... Měla jsem strašnou trému," přiznala později.

V téže době prožila "zázrak lásky" se slavným americkým trumpetistou Milesem Davisem, i když on neuměl francouzsky a ona anglicky.

Podívejte se na 14 amerických celebrit v době, kdy jejich kariéra teprve začínala

Již její debutový singl Je suis comme je suis (1951) s Prévertovým textem sklidil ohromný ohlas. A v roce 1954 poprvé triumfovala v legendární Olympii.

Zažila i herecký úspěch ve snímku Orfeus Jeana Cocteaua z roku 1949. V 50. a počátku 60. let se dostala i do Hollywoodu, kde okouzlila mimo jiné mocného šéfa studia 20th Century-Fox Darryla Zanucka.

Než se vrátila za svou hlavní láskou - šansonem - zpátky do Francie, pracovala mimo jiné s Johnem Hustonem nebo s Orsonem Wellesem. Celkem se objevila asi ve dvaceti filmech.

Pařížské lázně Les Bains Douches. Místo, kde se světové celebrity oddávaly drogám a nevázanému sexu

Další léta jí přinesla nové nahrávky, nespočet turné a koncertů, ale též ústupy ze slávy a několik comebacků. V prosinci 1975 oslnila "dáma v černém" pražskou Lucernu, v roce 1981 na pódiu v Chile urazila Pinochetovu vojenskou diktaturu zpěvem zakázaných písní.

Zpět do "světel ramp" ji vrátila autobiografie Jujube (1982) a také úspěšné studiové album (1993) s brazilskými hvězdami Caetanem Velosem a Joaem Boskem.

Svou kariéru považuje devadesátiletá a třikrát vdaná Gréco (herci Philippe Lemaire, Michel Piccoli a hudebník Gérard Jouannest) za dlouhou cestu plnou drobných krůčků, nadšení i zklamání. "Je to život plný práce. Je to celý život...," vyznala se jednou.

Autor: ČTK
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!