Radu Jude: Ukazovat exotiku minulých dob nestačí | E15.cz

Radu Jude: Ukazovat exotiku minulých dob nestačí

Radu Jude: Ukazovat exotiku minulých dob nestačí
Radu Jude
• 
ZDROJ: artcam
10. listopadu 2015 • 07:00
Na letošním rumunském oscarovém kandidátovi, který je od října k vidění v našich kinech, se produkčně podílelo i Česko. Tragikomedie Aferim! na historickém příběhu dvou četníků na stopě uprchlého romského otroka zesměšňuje národní předsudky a stereotypy. Její autor Radu Jude za ni o víkendu získal nominaci na Evropskou filmovou cenu za scénář a v únoru na festivalu v Berlíně i Stříbrného medvěda za režii.

E15: Jak velkou radost jste měl z berlínské ceny?

Věcem jako ceny přikládáme moc velkou důležitost. Ne, že bych je neměl rád, jsou samozřejmě důležité, hlavně pro propagaci filmu. Ale diváci by se neměli na Aferim! dívat proto, že vyhrál cenu na Berlinale. Měli by k tomu mít hlubší důvod.

E15: Co pro vás tedy znamená, že Aferim! Rumunsko vysílá na Oscary?

Ani nevím. Jsem rád. Ale nejsem idiot, abych se nedočkavě těšil na nominace. Rumuni stále obsesivně čekají, až nějaký rumunský film dostane oscarovou nominaci, jako kdyby to byl nejvyšší důkaz kvality. Přitom, kdyby se to tentokrát stalo, určitě by se někdo nahlas divil, jak se to mohlo podařit takové blbosti jako Aferim! Tak jak se ozývalo po Berlinale.

E15: Jak byl film v Rumunsku přijat?

Kritiky, historiky a filozofy i běžným publikem dobře. Ale objevili se i nespokojení rasističtí nacionalisti, napříč společenskými vrstvami. Lidi spojené s ortodoxní křesťanskou církví urazila postava antisemitského kněze, toho jsem si ovšem nevymyslel, taková byla historická realita. Dost Rumunů zastává názor, že byste neměli mluvit o temných kapitolách své historie, abyste neponičili image své země v Evropě.

E15: Souhlasíte s tím, že historické filmy víc než o minulosti vypráví o době svého vzniku?

Každý historický film by byl zbytečný, kdyby nemluvil i o přítomnosti. Nestačí jen ukazovat exotiku minulých dob. Takže doufám, že i Aferim! je relevantní k současnosti. Mimochodem, objevil jsem, že čím víc se noříte do minulosti, tím víc se s ní národ identifikuje. Když vykreslíte špatně lidi z doby před tisíci lety, diváci budou víc rozzlobení, než když vykreslíte špatně společnost před padesáti lety. Zvláštní, jak lidská mysl funguje.

E15: Ve vašem filmu záměrně není žádná postava s moderním emancipovaným myšlením.

Když se mění nějaký společenský fenomén, často změnu podporuje jen pár lidí a většina se jí neúčastní. Co se týče otroctví Romů, jen pár spisovatelů a intelektuálů o něm smýšlelo kriticky. Většina ho brala jako přirozenou věc.

Věřím v osobní zodpovědnost a s generalizacemi typu „všichni Češi jsou pijáci“ jsem měl vždycky problém

E15: Učí se o problému otroctví Romů ve školách?

Ne, 90 % lidí o něm ani neví. I já jsem měl jen mlhavé povědomí. Při rešerších jsem objevil dva známé romány z 19. století, v nichž se romští otroci objevují jako postavy a já si to ani nepamatoval. Téma otroctví Romů není tabu. Může se o něm mluvit. Ale nikdo to nedělá. Lidi si nechtějí připomínat minulé špatnosti.

E15: Jak jste se tedy k tomuto námětu dostal?

Mně vždycky zajímala historie Rumunů, tedy kritický pohled na dějiny, ne to, co se učí ve škole. Chtěl jsem natočit historický film. A když jsem si četl o 19. století, narazil jsem na příběhy o otroctví a najednou se mi zdálo důležité točit o tom.

E15: Uvažoval jste, že by hlavní hrdinové filmu nebyli četníci na stopě uprchlého otroka, ale Romové?

V určitém okamžiku ano. Náš přístup se hodně měnil, scénář jsme totiž psali během historických rešerší a pořád jsem nacházel nějaké nově věci, z nichž plynuly nové nápady. Ale protože sám k romské komunitě nepatřím, rozhodl jsem se nakonec vyprávět ten příběh z pohledu většiny.

E15: Na Berlinale měl mezi novináři největší ohlas proslov kněze, jehož četníci potkají po cestě, plný národních stereotypů. Ten jste také našel v knihách?

Ano, 90 % dialogu pochází z různých literárních zdrojů z té doby. Ty směšná národní stereotypy jsem našel v knize jednoho židovského spisovatele. Chtěl jsem tím zablokovat omezené stupidní interpretace, že film ukazuje, že Rumuni jsou takoví nebo makoví. Věřím v osobní zodpovědnost a s generalizacemi typu „všichni Češi jsou pijáci“ jsem měl vždycky problém.

E15: Je snadné se k těmto dokumentům dostat?

Pár kolekcí je publikováno, v omezeném nákladu, díky historickému institutu, který je přepisuje. Problém je, že tyto dokumenty jsou napsány ručně, tehdejším slovanským písmem a těžko se luští. Musela mi je přečíst jedna historička. Pár měsíců před natáčením jsme scénář četli před komisí historiků, abychom si byli jisti, že v něm není moc chyb. Každý mi dal i nějaké další informace a dokumenty.

E15: Kritici Aferim! často přirovnávají k westernu. Souhlasíte?

Samozřejmě to není western podle učebnice, na to by se musel odehrávat v Americe. Ale určitě v něm je hodně prvků z klasických westernů. Muži zákona na koních, divoši, zbraně. Nejsem milovník specifického žánru, mám rád všechno možné. Ale během přípravy na Aferim! jsem se na řadu westernů díval a začal jsme je víc oceňovat.

E15: Proč je film černobílý?

Ne z finančních důvodů, černobílý filmový materiál je dražší. Není totiž dostupný, takže vám ho musí vyrobit na zakázku a pak i laboratoře potřebují speciální substance, aby ho mohly vyvolat, takže si za to účtují víc. Černobílou chceme na jedné straně napodobit klasické westerny Johna Forda. Na druhé diváka upozorňujeme, že co vidí, je jen film. Černobílý obraz dneska působí víc uměle. Další důvod je, že postavy mluví o barvě kůže a ironicky jde o film bez barev. Tím chci ukázat, jak je rasové rozdělení hloupé.

E15: Titul Aferim! je také ironický?

Ano, ačkoliv ne nutně. Aferim! znamená bravo, dobrá práce. Jde o turecké slovo, už se v Rumunsku nepoužívá. Titul tak také symbolizuje lidi, kteří si gratulují, kteří přemýšlejí stejně a mají pocit, že musí myslet jako ostatní.

E15: Myslíte si, že filmaři mají za své filmy morální zodpovědnost?

Ano, naprosto. Musíte být upřímný a chápat, že natočit film znamená říct něco ve veřejném diskurzu.

E15: Rumunský film se v 21. století proslavil tzv. novou vlnou. Šlo podle vás opravdu o vlnu?

Ve stejnou dobu se na okamžik objevili talentovaní filmaři, a protože filmové centrum posledních deset let pracovalo trochu lépe, měli přístup k penězům. Měli i společné zaměření na téma běžného života v Rumunsku, chaotická společnost totiž generuje řadu situací, které se dají využít pro film. Tomu se asi dá říkat vlna. Jak je to teď, nevím. Moc posledních filmů z Rumunska jsem neviděl.

E15: Existuje v Bukurešti filmařská komunita?

Ano, ale většina se navzájem nesnáší a nebaví se spolu, asi proto, že si konkurují. Je to smutné. Přitom v Bukurešti žije tak deset filmařů. Poté, co Aferim! vyhrál cenu v Berlíně, mi jeden nebo dva, s kterými se přátelím, volali s gratulací. Ostatní si myslí, že to je špatný film.

E15: Jak to vypadá s financováním filmů v Rumunsku teď?

Samozřejmě je méně peněz než před krizí roku 2008. Momentálně podle mě panuje takový průměrný stav. Mohlo by to být horší i lepší. Filmový archív má hodně problémů. Někdo by měl hledat koprodukce, další zdroje peněz. Situace s dotacemi je vždy na hraně. Nikdy nevíte, jestli další rozdělování peněz proběhne korektně nebo to bude naprostý chaos. Část filmů, které dostanou podporu, je hrozná a nikdo je nevidí. Pak se ptáte, jak tohle mohli chtít financovat a podezříváte je z úplatků.

Autor: Iva Přivřelová
 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!