Mozart a Salieri složili roku 1785 společné dílo,našlo se v Praze

Ilustrační foto

27.2.2016 5:00   Skladbu potvrzující nikoli rivalitu, ale spolupráci dvou slavných hudebních skladatelů ztotožnil v Českém muzeu hudby německý muzikolog a skladatel Timo Jouko Herrmann.

Odborníci o díle věděli, považovali ho však za ztracené. Na skladbě s názvem Per la ricuperata salute di Ophelia s Wolfgangem Amadeem Mozartem a Antoniem Salierim pracoval ještě další skladatel, o němž odborníci vědí jen to, že se jmenoval Cornetti. Dílo vzniklo k oslavě zpěvačky, která interpretovala díla obou slavných skladatelů.

Objev, který muzikologové označují za světový, představili pracovníci muzea novinářům, kteří slyšeli i tóny skladby. Notový zápis skladby byl veřejně přístupný, jen se nevědělo, že je to právě ona pohřešovaná skladba, na které se podílel Mozart se Salierim. Cornetti a Salieri složili po jedné sloce, třetí a čtvrtou sloku zhudebnil Mozart. Každá má trochu jiný styl. Mozart psal víc ve stylu pochodu, Salieriho část má podle badatele venkovský nádech a na Cornettiho díle je podle něj znát, že byl spíše amatérem.

Herrmann loni bádal v on-line sbírkách muzea v souvislosti se svou prací na Salieriho katalogu děl. V seznamu děl objevil i název dnes prezentované skladby, který díky svému dlouholetému bádání o Salierim znal. „Kontaktoval jsem muzeum, abych získal kopii díla a mohl verifikovat to, co jsem viděl na obrazovce,“ řekl. Dílo je podle něj velmi zajímavé nejen tím, že se dotýká legendy o rivalitě Mozarta a Salieriho, ale i příběhem svého vzniku.

Skladba vznikla v roce 1785 k příležitosti uzdravení oblíbené anglické zpěvačky Nancy Storaceové působící ve Vídni, která byla ceněnou interpretkou Salieriho a Mozartova díla. O hlas přišla při premiéře opery Gli sposi malconenti, jejímž autorem byl její bratr. Událost inspirovala k napsání radostné písně k uzdravení pěvkyně Lorenza da Ponte, autora libreta k Mozartově zřejmě nejslavnější opeře Don Giovanni.

Da Ponteho báseň o 30 slokách vypráví příběh o zpěvaččině několikaměsíční hlasové indispozici. Zhudebněny jsou jen čtyři sloky, skladba vznikla během jediného týdne, a podle odborníků tedy její autoři museli být spolu v kontaktu. Název skladby je narážkou na další roli pěvkyně, na roli Ofélie v Salieriho opeře La grotta di Trofonio, jejíž byla první představitelkou. Také poprvé vystoupila v roli Zuzany na premiéře Mozartovy Figarovy svatby.

Libreto se dostalo do sbírek Národního muzea v 50. letech 20. století jako konfiskát, zpracováno bylo poprvé v roce 1976. Jak dnes uvedl ředitel NM Michal Lukeš, skladba byla zapsaná ve sbírkách Českého muzea hudby, jež je součástí NM, ale nebyla správně identifikovaná. Její popisy byly podle něj zašifrovány a teprve loni při nové katalogizaci se knihovnici NM za pomoci internetových zdrojů a tištěných encyklopedií podařilo určit všechny zúčastněné autory, uvedl. Objevila se v muzejních on-line katalozích a unikátnost sbírkového předmětu pak určil Herrmann.

Tento rok si i Česká republika připomíná výročí geniálního hudebníka Mozarta, od jehož narození letos uplynulo 260 let a 225 let uplyne od jeho úmrtí. Během svého života složil více než šest stovek děl světského i duchovního charakteru - opery, symfonie, koncerty, komorní hudbu, mše či chorály.

Autor: ČTK
Mobilní web