Jízlivý film o lavině, která smetla iluzi civilizovanosti | E15.cz

Jízlivý film o lavině, která smetla iluzi civilizovanosti

Jízlivý film o lavině, která smetla iluzi civilizovanosti
Obraz dokonalé rodiny dostane brzo trhlinu
• 
ZDROJ: Film Europe
22. ledna 2015 • 12:00
I přes absenci očekávané oscarové nominace patří Vyšší moc mezi nejzajímavější evropské filmy roku 2014, a nejen proto, že to tvrdí nominace na Zlatý glóbus, Evropskou filmovou cenu či cena z Cannes, kde titul soutěžil v sekci Un Certain Regard vyhrazené pro originální filmový výraz.

Švédský koprodukční snímek sleduje švédskou rodinu na dovolené v Alpách, která nezačíná nejlépe. Když na terase všechny překvapí lavina, manžel a otec v pudu sebezáchovy uteče, aniž by se staral o zbytek klanu. Masa sněhu nakonec nikomu fyzicky neublíží, popráší ale rodinu vztahovou krizí, která přechází v krizi mužství i osobnosti. Zdánlivě tím nastane čas na detailní a syrové vztahové psychodrama, jakými Skandinávie dobývala svět v devadesátých letech v době hnutí Dogma 95. Režisér a scenárista Ruben Östlund ovšem kromě smyslu pro přesvědčivý detail disponuje i svérázným smyslem pro krutý humor, mírně připomínajícím ještě svéráznějšího Švéda Roye Anderssona, a ambicemi odhalit křehkost našich pacifikujících sebeiluzí o vlastní dokonalosti a slušnosti. A ještě se u toho stíhá vysmívat různým filmovým klišé.

Jeho obnažující styl stojí na dlouhých klidných záběrech, které sledují scénu až do okamžiku, kdy se fasáda zhroutí – jako kdyby hrál režisér se svými hrdiny hru na to, kdo vydrží déle nemrknout, a vždy vyhrál. Divák se ve stejnou dobu může zapojit do hry na významy. V Östlundově nenápadné sardonické poťouchlosti, s kterou sleduje boj slabého člověka o znovunabytí vlastní důstojnosti, se ozývají známější evropští solitéři jako Haneke, Seidl či von Trier. S takovými kapacitami i čtyřicetiletý Švéd zaslouží zmiňovat v jedné větě i díky tomu, jak přesně a čistě jeho záběry vypadají.

Zasněžená, mlčenlivá, nebezpečná, vše obklopující příroda představuje tu očividnou vyšší moc, která se projeví i v nátuře člověka. Druhou vyšší mocí je režisér ovládající postavy a vyvádějící diváky z rovnováhy nejistotou, co všechno je tu nastrčeno jako záměrný symbol, co se jako symbol jen tváří, kde se režisér směje a kde zůstal vážný. Podobně, ač ne tak silně, jako díla Hanekeho či von Triera, i tento film bude pro řadu diváků příliš odtažitý, jízlivý a nepříjemný, s nesympatickými charaktery, občas vykalkulovaný, v půli stagnující a ke konci utíkající k jinému tématu. K tomu navíc přerušený nezapadající surreálnou scénkou z nočního klubu. Málokterá filmová lavina ale umí udeřit do obrazu civilizovaného člověka s takovou precizností.

Vyšší moc
(drama, Švédsko/Francie/ /Norsko, 118 minut)
Režie: Ruben Östlund
Hrají: Johannes Bah Kuhnke, Lisa Loven Kongsliová
Premiéra: 22. ledna
Hodnocení: 80 %

Autor: Iva Přivřelová
 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!