Hudební recenze: Mike Oldfield a jeho nejistý návrat k Ommadawn | E15.cz

Hudební recenze: Mike Oldfield a jeho nejistý návrat k Ommadawn

Hudební recenze: Mike Oldfield a jeho nejistý návrat k Ommadawn
Mike Oldfield
• 
ZDROJ: Volfík René, CTK
10. března 2017 • 16:00

Po několika reminiscencích na své debutové a nejslavnější album se Mike Oldfield na Return to Ommadawn vrátil ke své třetí desce z roku 1975.

Mike Oldfield, instrumentální mág ovládající kdejaký hudební nástroj, se často vracel ke své debutové a extrémně úspěšné desce Tubular Bells z roku 1973.

S ní se okamžitě zařadil do tehdy vznikající a ještě ne přesně zařaditelné kategorie progresivního rocku či jazzrocku stejně jako tehdejší alba Pink Floyd a dalších.

Nyní se Oldfield vypravil znovu zpět. Cestu ale zvolil ke svému třetímu albu Ommadawn. Tehdejší album stejně jako dvě předchozí přitom až nekřesťansky oplývalo neobvyklou spoustou nápadů, podtržených přítomností mnoha nástrojů, do té doby ve spojení s rockovou elektrickou kytarou spíše nemyslitelných.

Vypsaná fixa neztrácí dech ani invenci

Nejinak tomu je i na novém albu Return to Ommadawn, které – stejně jako jeho dvaačtyřicet let starý předchůdce – dosáhlo na čtvrté místo britské hitparády.

V té české se dokonce vyšvihlo na jeden týden na místo druhé. I aktuální album je přitom složeno z pouhých dvou skladeb po zhruba dvaceti minutách, které odpovídají dávnému a nyní znovuobjevenému fenoménu vinylových LP desek, na jejichž jednu stranu se vešlo maximálně právě tak mezi dvaceti a pětadvaceti minutami hudby.

I aktuální deska hýří nápady, nástroji a mnohovrstevnatou strukturou, v níž mají zásadní slovo někdy až tklivá elektrická jazzrocková kytara, africké rytmy či klasická španělka. Možná už to tady ze strany Oldfielda bylo mnohokrát, ale není to zoufalé vykrádání sebe sama, ale snaha navázat na ty lepší projekty z jeho letité kariéry. A že se některé opravdu nepovedly.

Hudební recenze: Neurosis dále vybrušují charakteristický styl

Zklamaní ale budou ti, kteří mají album spojeno s tím, co první desku překvapivě pomohlo v Česku vnést do širšího povědomí možná nejvíce – s coververzí písničkáře Karla Plíhala. Tu olomoucký hračička se slovy i kytarou zařadil na svou dávnou desku z roku 1992 Takhle nějak to bylo... pod názvem Pohádka.

Na Return to Ommadawn ji ovšem Oldfield zcela předělal. Z decentní písně s až vánoční náladou se tak stala změť agresivních tónů a akordů v rockově-keltském duchu, která se původní verzi téměř nijak nepodobá.

Mike Oldfield: Return to Ommadawn

Vydalo: Virgin EMI Records
Hodnocení: 60 %

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!