Hudební recenze: Budoár staré dámy mezi bigbítem a kuchyní | E15.cz

Hudební recenze: Budoár staré dámy mezi bigbítem a kuchyní

Hudební recenze: Budoár staré dámy mezi bigbítem a kuchyní
Budoár staré dámy
• 
ZDROJ: ČTK
2. června 2017 • 16:00

Brněnská skupina Budoár staré dámy příští rok oslaví dvacet let na tuzemské scéně a poněkud předčasně si pořídila dárek v podobě již pátého řadového alba nazvaného prostě Sůl.

Budoár alias BSD patří od svého založení k pokračovatelům pověstné brněnské alternativní scény a na prvních albech to bylo patřičně znát. Agresivní, nekompromisní, exaltovaný projev doprovázený pro alternativu – tedy rozhodně tu brněnskou – téměř nezbytnými houslemi byl ale na posledních albech nahrazen výrazně decentnějším projevem.

Nový klidnější zvuk způsobila zejména značná personální proměna před devíti lety, kdy se ze šestičlenné úderky se dvěma zpěvačkami, houslemi a klávesami stalo komornější kvarteto. Roli na novince ale sehrálo i potomstvo, které se členům kapely mezitím narodilo, a starosti s ním, jež se do textů promítly nadprůměrně.

Hudební recenze: Gorillaz jsou zpět, ale jsou jiní

Album se tak pohybuje mezi dvěma rovinami. První jsou písně navazující na alternativní léta, jako třeba v úvodní skladbě Z Ježatých hor, v níž dostává prostor hlas zpěvačky Marty Kovářové (dříve Svobodové), který pozvolně přechází od poklidného tónu k vysoce posazeným pasážím à la brněnská ikona Iva Bittová. Výrazný a bezchybný zpěv Kovářové je vůbec jedním ze základních pilířů celé desky.

 

K dalším podobným patří Nejde to smýt, z níž vyčnívá povedené sólo kytaristy Marka Laudáta, či téměř punkrocková skladba Tempa.

Druhou rovinou je poezie všedního dne vycházející ze starostí o ratolesti. Ostatně jejich kresby tvoří značnou část obalu desky. Nejde přitom o variace na tradiční ukolébavky, které na své desky čas od času umístí snad každý muzikant bez ohledu na věhlas.

Hudební recenze: J.A.R. si servítky příliš neberou

Nejvíce to je znát na příspěvcích jako Čaj z makovic, který matka dává dětem před spaním, či Jakoty o bubácích, které lze potkat večer. Do kategorie zbytečných absurdit však patří skladba s jinak pozoruhodnou jižanskou bluesovou kytarou Kuře ve sněhových šatech, jejíž text tvoří pouze a jen recept na dotyčné jídlo.

Budoár staré dámy se tak na jinak povedeném albu potácí mezi písněmi ryze pro dospělé a skladbami pro tu část z nich, kteří jsou rodiči. Možná stálo za to počkat a natočit dvě alba – pro každou skupinu zvlášť.

Budoár staré dámy: Sůl

Vydal: Indies Scope
Hodnocení: 60 %

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!