Herec Stefan Denoljubov: My v Bulharsku morální dramata přímo žijeme | E15.cz

Herec Stefan Denoljubov: My v Bulharsku morální dramata přímo žijeme

28. března 2017 • 08:18

Saxofonista Stefan Denoljubov přijel do Prahy jako herec představit bulharskou moralitu Glory. Ve filmu si zahrál koktajícího železničáře, jenž se stane loutkou v PR kampani ministerstva dopravy. Festivalově úspěšný snímek je nyní k vidění v českých kinech.

Glory patří do volné trilogie filmů inspirovaných novinovými titulky. Znamená to, že má reálný základ?

Ano, ale nejde o biografický film. Příběhy vycházejí jen z těch titulků. Náš předchozí snímek Lekce byl postaven na názvu článku „Učitelka vykradla banku“. Titulek, který inspiroval Glory, zněl nějak takto: „Drážník našel kufr s penězi, vrátil jej a dostal za to hodinky, které nefungovaly.“ Všechno ostatní ve filmu je fikce.

Považujete příběh železničáře, kterému ministerstvo dopravy ztratí jeho hodinky po otci, za komedii, nebo tragédii?

Během natáčení nešlo o komiku, chtěli jsme být realističtí. Ale moc dobře jsme viděli, že ta realita je tak absurdní, že bude vyvolávat i smích. Když někdo zakopne na ulici a spadne, jeho to bolí, ale vy se můžete zasmát.

Příběh poctivého člověka, kterého zdrtí lhostejné okolí, je univerzální. Vidíte v něm ale i něco typicky bulharského?

Podobné problémy znají nejspíš všude. U nás jsou jen asi koncentrovanější. Bulharsko je v EU něco jako nejhorší žák ve třídě. Ale zlepšíme se. Já byl ve škole taky ten nejhorší žák.

Nezdolní Depeche Mode vydali jednu ze svých nejlepších desek

Vnímá Glory domácí publikum jako kritiku bulharské společnosti a politiky?

Určitě. Tato otázka by vyžadovala delší rozhovor o bulharské společnosti. Ale dá se říci, že Glory patří k málu bulharských filmů, na něž má domácí kritika i diváci stejný názor. Naše generace bohužel nezabránila dnešním problémům, nezastavila je. Nyní jsme už unavení, nechceme pořád chodit na demonstrace a mítinky. Náš boj dneska směřuje i jinými cestami. Ti filmaři, co v Bulharsku zůstali, teď protestují svou prací. Glory vyjadřuje určitý názor a nevypráví jenom o korupci.

Váš snímek nyní na bulharský film upozornil díky ceně z festivalu v Locarnu, kde uspělo i jiné bulharské morální drama Bez Boha, jež je k vidění nyní na FebioFestu. Morality jsou teď v Bulharsku v módě?

Vznikají i jiné filmy, ale nedostaly ceny. Mimo Bulharsko lidi asi víc zajímají ta morální dramata. Nás už méně, protože my je žijeme. Jak rád bych natočil komedii, v níž se ukáže, jak je v Bulharsku všechno krásné.

Glory novináři rádi přirovnávají k sociálním dramatům belgických bratrů Dardenneových. Souhlasíte?

Osobně bych chtěl, aby náš příští film už s ničím nesrovnávali. Lepší by bylo, kdyby něco jiného srovnávali s naším snímkem. Manželka se nedávno dívala na americké drama Moonlight a říkala, že je natočené jako Lekce. Bylo by pěkné, kdyby se psalo, že Američané točí podle nás.

720p 480p 360p 240p
Bulharské sociální drama Glory

Vaše postava ve filmu koktá a působí tak ještě slabší...?

Právě o to režisérům šlo. Koktání jsem se bál, nechtěl jsem, aby nás diváci obviňovali, že chceme být zajímaví za každou cenu. Doufám, že to ve filmu vypadá přirozeně. Chodil jsem dokonce i k logopedovi, aby mě naučil koktat. Jenomže logopedové jsou zvyklí učit lidi mluvit správně. Takže jejich rady, jak mám dýchat, mi byly k ničemu. Moje koktání znělo trapně. Nakonec jsem intuitivně udělal přesně opak, než mi radili. A fungovalo to.

Do Prahy jste přijel na festival bulharského filmu. Promítá se český film v Bulharsku?

Nejslavnějším Čechem je v Bulharsku Jiří Menzel. České filmy často promítá Český kulturní institut v Sofii. Nevím, jestli je najdete i v kinech. Za socialismu se u nás české filmy hrály. I seriály jako Nemocnice na kraji města či Arabela.

Autorka je spolupracovnicí redakce

Více z kultury čtěte ZDE.

Autor: Iva Přivřelová
 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!