Eddie Redmayne: Díky Oscarovi mám konečně na výběr | E15.cz

Eddie Redmayne: Díky Oscarovi mám konečně na výběr

Eddie Redmayne: Díky Oscarovi mám konečně na výběr
11. února 2016 • 09:13
Loni Oscara vyhrál, letos je na něj nominovaný znovu. Čtyřiatřicetiletý absolvent prestižní školy Eton a univerzity v Cambridge Eddie Redmayne začínal u filmu před deseti lety rolemi vrahů, nyní se stal specialistou na postavy procházející zásadní fyzickou proměnou. Po Stephenu Hawkingovi v Teorii všeho zaujal nejen americkou akademii jako malíř Einar Wegener, který se v romanci Dánská dívka mění v ženu jménem Lili Elbe.

Bylo osvobozující či poučné hrát ženu?

Já chodil na chlapeckou školu a tam jsem hrál na divadle hodně ženských postav. Moje první profesionální role pak byla Viola ve Večeru tříkrálovém vedle Marka Rylance. Takže to pro mě nebylo moc nové. Ale všechno na herectví je osvobozující a poučné, protože můžete hrát jiné lidi a zkusit si jiné věci.

Pomohla vám zmíněná divadelní průprava s přípravou na roli Lili?

Přistoupil jsem k Lili jinak. Dánskou dívku beru jako film o specifických zážitcích velmi specifické bytosti, trans ženy. Potkal jsem se tedy s trans ženami různých generací a vyslechl si jejich zkušenosti.

Velmi velkoryse mi pomohly se v této oblasti vzdělat. Pak jsem se snažil jejich zážitky umístit do kontextu příběhu Gerdy a Lili, jejichž skutečnou historii jsem si načetl. Ve 20. letech Lili neměla žádný vzor, nikoho, ke komu by mohla vzhlížet, pro transgender neexistoval skoro ani žádný slovník.

Jak jste při hraní člověka stávajícího se z muže ženou našel ten správný balanc?

Nevím, jestli ho někdy najdete. Začnete s emocionálním životem své postavy a doplníte ho zážitky podobných lidí. Mnoho trans žen mi říkalo, jak už od čtyř či pěti let věděly, že mají jiné pohlaví, než jaké jim bylo přiděleno při narození. Popisovaly mi proces přeměny, pár z nich vzpomínalo, že když začínaly chodit ven jako ženy, příliš silně se namalovaly nebo si na sebe vzaly příliš ženské šaty.

Jedna žena to nazvala obdobím hyperfeminizace a přirovnala ho k pubertě, kdy si taky dívka zkouší různé věci, než najde sebe samu. Všem těmto prvkům jsem chtěl být v roli Lili taky věrný. Proto má Lili nejdřív zrzavou paruku a silný make up. Teprve postupně se stává sama sebou, nechá si narůst vlastní vlasy a používá jemnější líčení.

Co jste cítil, když jste se poprvé v zrcadle viděl jako Lili?

To je častá otázka, jenže takový jeden moment velkého odhalení nenastal. Nebylo to tak, že by mě někdo oblékl do šatů, nasadil paruku a otočil zrcadlo. Zkoušel jsem si různé šaty, různé typy líčení. Ale zajímavý byl okamžik, kdy jsem šel poprvé na plac jako Lili.

Cítil jsem zkoumavé a posuzující pohledy, nevěděl jsem, jestli je to jen mou nervozitou, ovšem bylo to zneklidňující. A to jsem se pohyboval v naprosto bezpečném prostředí, kde jsem všechny znal. Takže jsem zažil jen zlomeček toho, co zažívají opravdové trans ženy.

Co říkala vaše manželka, když vás viděla jako ženu?

Že je šokovaná, jak málo je šokovaná.

Dala vám nějaké tipy, jak hrát ženu?

Ne. Ale četla scénář, moc se jí líbil, a určitě jsme se o tom bavili, Hannah potkala i řadu trans lidí. Jakákoliv role je docela pohlcující, takže je pro mě důležité, že Hannu má práce zajímá. Aktuální role je někdy to jediné, o čem herci dokážou mluvit.

Využíval jste při natáčení vaši kolegyni Alicii Vikanderovou jako kontrolu, jestli hrajete ženu dobře?

Určitě jsem pozoroval ženy kolem sebe a Alicia byla jedna z nich, ale moc jsem se nestrachoval, jestli projdu jako žena nebo ne. U trans lidí se často používá termín „passing“, jako jestli prošli, že vypadají jako někdo jiný. Jenže nejde o to přesvědčivě vypadat jako někdo jiný, ale o nalezení vlastního já.

Přijal jste roli Lili hned, jak vám byla nabídnuta? Po Teorii všeho jde o další velkou fyzickou přeměnu.

Dánskou dívku mi nabídli dlouho před Teorií všeho, když jsem s Tomem Hooperem točil Bídníky. Jednou mi dal scénář, ať si ho přečtu, nic mi k němu neřekl. Mně ten milostný příběh okamžitě vyrazil dech a hned jsem chtěl podepsat smlouvu. Tak mě Tom zklidnil, že ten film vzniká už deset let a stále na něj nejsou peníze.

Ale už jsem byl s Dánskou dívkou spojen. O rok později mě obsadili do Teorie všeho, když jsme ji dotočili, konečně se sehnaly finance na Dánskou dívku. Vypadá to, že si vybírám role lidí, kteří procházejí fyzickou proměnou, ale nejde o strategii, jen o náhodu.

Je i náhoda, že se příběh o první doložené osobě s operativní změnou pohlaví do kin dostal právě teď, kdy se o transgenderu mluví víc než kdykoliv předtím?

Je pravda, že po natáčení Dánské dívky veřejně oznámila svou přeměnu z bývalého atleta v ženu Caitlyn Jennerová a transgender herečka Laverne Coxová se dostala na obálku časopisu Time. Zdálo by se, že to je všechno načasované, ale řekl bych, že to je spíš zeitgeist. Dánská dívka vznikala tak dlouho i proto, že jde o kostýmní drama z různých lokacích a to stojí hodně peněz.

Jaký dopad chcete, aby Dánská dávka měla na diváky?

Takový, jaký měl na mě, když jsem si četl jeho scénář. Aby lidi pochopili, že to je příběh o lásce, která není definovaná pohlavím ani tělem, ale duší. A že to je i příběh o autenticitě. Jedna trans žena se mi svěřila, že by dala všechno za to, aby mohla žít autentický život.

Její partnerka s ní zůstala během přeměny. Jenže když ji podstupujete, musíte bojovat za právo být sám sebou a musíte sami sebe najít a to si na osobě, kterou milujete, vybírá daň. Ona se tedy pořád sama sebe ptala, jak hluboká je empatie její partnerky. Doufám, že Dánská dívka podpoří diskusi o těchto věcech, která začala v posledních letech.

Jak se vám pracovalo v Dánsku?

Krásně, moc se mi tam líbí. Už jsem tam pobyl dva týdny kvůli práci na scénáři Teorie všeho, režisér James Marsh totiž bydlí s rodinou v Kodani. Bylo báječné vrátit se tam i díky Dánské dívce. Mají tam skvělé jídlo a kafe.

Teorie všeho vám loni vynesla řadu cen včetně té od americké akademie. Jak jste si poslední rok jako aktuální držitel Oscara užil?

Bylo to naprosté šílenství, dost mimořádný rok, ale hodně jsem během něj pracoval. Dánskou dívku jsem točil během loňských Oscarů. V pátek jsem natáčel, v sobotu odjel do L. A. na ceremonii, v pondělí ráno jsem se vrátil a šel hned zas na plac. Takže jsem se soustředil na něco jiného a Oscar byl jen takový záchvěv.

Teď s vámi taky mluvím v době, kdy pracuji na jiném filmu (rozhovor probíhal během natáčení fantasy Fantastická zvířata a kde je najít – pozn. red.), přijel jsem na otočku a skoro nevím, kde jsem a o čem mluvím a musím se zase přenastavit. Herci mají zvláštní životní styl. Abych byl upřímný, ještě jsem ani neměl prostor to všechno pobrat. Až vyrazím s manželkou na dovolenou, budu o tom moct přemýšlet.

Kromě Oscara jste loni dostal i Řád britského impéria OBE. Jaké to bylo?

Naprosto surreálné. Neuvěřitelné. Velmi lichotivé. To jsem asi taky ještě nepobral.

A letos už máte na kontě díky Dánské dívce další oscarovou nominaci, jednu ze čtyř, které snímek obdržel.

Protože tomu filmu trvalo patnáct let, než se dočkal premiéry, a byl to zamilovaný projekt všech z nás, už jen to, že to dotáhl do kin, je pro nás dost. My hlavně chceme, aby se na Dánskou dívku šli lidi podívat.

Dřív než Oscara jste vyhrál divadelní cenu Tony. Vrátíte se ještě na jeviště, nebo jste teď moc zaměstnaný ve filmu?

Určitě bych se tam moc rád vrátil, díky divadlu jsem se dostal k hraní. Otázka je jen kdy. Jako herec jsem roky neměl moc na výběr. Na seznamu kandidátů pro hlavní roli v Teorii všeho jsem nebyl ani zdaleka někde vepředu, naštěstí to ti ostatní odmítli. A najednou si díky tomu filmu můžu vybrat, co chci dělat. Tak si to chci chvíli užít. Ale divadlo je taky moje srdeční záležitost.

Poslední dobou se v Hollywoodu prosadilo dost britských herců. Co za tím stojí?

Nemám ponětí. Bereme to jako štěstí, že můžeme pracovat v USA, zemi s takovou filmovou historií a dědictvím. Ale nevím, kde ten úspěch vznikl. Někdo říká, že je to díky tréninku britských hereckých škol, ale do ní já nechodil, tak fakt nevím. Pardon.

Když jste místo herectví studoval historii umění, kde jste se učil hrát?

Za pochodu v práci od ostatních. Měl jsem štěstí, že jsem velmi brzy pracoval s Cate Blanchettovou, Julianne Mooreovou, Robertem De Nirem. Pozoroval jsem nejen, jak pracují, ale i jak se chovají jako lidi, jak tenhle divný nomádský život skloubí s tím běžným.

Natáčení filmu Můj týden s Marilyn bylo taky jako sen, jeden den jsem pracoval s Derekem Jacobim, druhý s Dame Judi Denchovou a Kennethem Branaghem. Od starších generací se člověk hodně naučí.

Autorka je spolupracovnicí redakce

Autor: Iva Přivřelová
 

businessinfo.cz

  • V digitálním věku skladují firmy většinu dokumentů stále na papíře. A dělá jim to potíže
  • Pro oznamovatele korupce nejsou potřeba nová pravidla, tvrdí podnikatelé
  • Startup Investiční aukce otevřel faktoring i malým a středním firmám
  • Stát shromažďuje příliš mnoho dat, hrozí zneužití, varují poplatníci před kontrolním hlášením