Ben Foster: Lance Armstronga mám rád asi jako lva v ZOO

Ben Foster: Lance Armstronga mám rád asi jako lva v ZOO
20. března 2016 • 12:17
Pětatřicetiletý americký herec Ben Foster, proslavený filmy 3:10 Vlak do Yumy, Messenger nebo X-Men: Poslední vzdor, je známý svou intenzivní přípravou na role. Nedávno zkusil i doping, aby se lépe dostal do kůže nechvalně proslulého cyklisty Lance Armstronga. Poutavé drama Stephena Frearse The Program: Pád legendy už vyšlo v Česku na DVD.

Potkal jste Lance Armstronga osobně?

Ne. Postěžoval jsem si režiséru Stephenu Frearsovi, že nevím, jak mám tu roli hrát, že si musím promluvit s mužem, o němž to celé je. Na což mi Stephen řekl: „Já taky nemusel potkat královnu Alžbětu, abych natočil Královnu!“ Odpověděl jsem mu, že fajn, a za jeho zády jsem se pokusil Lance kontaktovat. Ale neměl o setkání zájem. Nejspíš má jiné starosti než nějakého herce, který ho otravuje a chce být jím.

Na co jste se ho chtěl zeptat?

Na všechno. Chtěl jsem s ním strávit čas a učit se. Být naivní.

Jak jste se tedy dostal do jeho hlavy bez jeho pomoci?

Podobně jako když se učíte na vysoké. Šest týdnů jsem byl obklopen informacemi, díval jsem se na všechna videa, poslouchal všechny nahrávky, dělal si poznámky, grafy. Necháte se tím zahltit, dokud se vám o tom nezačne zdát. Prostě vstoupíte do temné místnosti a postupně se v ní učíte orientovat.

Šest týdnů byla dostatečná příprava na takovou roli?

Ne. Kdybych mohl mít rok, ten proces by byl přirozenější a zdravější. Ale moje osobní okolnostmi mi to nedovolily. Což bylo ode mě dost hloupé.

Setkal jste se aspoň s lidmi, kteří Lance osobně znají?

Ano, filmař Alex Gibney, který kdysi patřil do Lancova týmu a natočil o něm dokument Armstrongova lež, mě představil mnoha takovým lidem. Sám jsem je pak v rámci své přípravy vyzpovídal, abych Lance líp pochopil. Nahrál jsem asi osmnáct hodin rozhovorů. Navíc existuje i hodně materiálu se samotným Lancem, on se kamery nebál.

Co vás na video záběrech Armstronga nejvíc zaujalo?

Je zajímavé srovnat jeho mladé já se záběry po konci jeho kariéry, kdy se z něj stal státník. Bavil jsem se o tom i s bývalým cyklistou Davidem Millarem, který se nám staral o to, aby cyklistické scény ve filmu vypadaly realisticky. Připomněl, že Lance uvažoval o kandidatuře na texaského guvernéra a potenciálně i na prezidenta. Zní to absurdně, ale jen než se podíváte na Donalda Trumpa. To bych radši chtěl za prezidenta Armstronga, i dnes.

Armstrong musel být i dobrý herec, když tak dlouho zvládl lhát o tom, že nedopuje.

On byl nejdřív sportovec, pak se z něj stala celebrita, pak obchodník, který řídil impérium a měnil sport a zachraňoval životy. K tomu je určitě nutný kus sebeprezentace, ne nepodobný politice. Fascinovalo mě, jak moc začal věřit svému vlastnímu výtvoru. Právě maska muže, který tolik riskuje, a okamžik, kdy se začne rozpadat, mě zajímaly nejvíc.

Proč?

Rád sochám postavy. Kdyby podle mě někdo vytvořil sochu, připadalo by mi, že to jsem já, ale nebyl bych to já, byl by to jen určitý dojem ze mě. Tohle dvojnictví, rozlomená identita je vzrušující, po tom u celebrit jdeme. Proto dneska existují články: Ta a ta bez make-upu!

Lancův příběh se trefil do amerického vkusu. Mladý Američan, který dostane rakovinu, skoro umře, ale přežije, vrátí se k závodění a začne vyhrávat. Všichni ho milovali, byl pro ně jako Ježíš na kole

Pamatujete si, koho jste viděl ve scéně, kdy se jako Lance zkoumáte v zrcadle?

Ne, nepamatuju si ani natáčení té scény. Což je obvykle dobré znamení.

Co říkáte na to, že se Armstrong stále považuje za vítěze sedmi Tour de France, ačkoliv mu tituly byly odebrány?

Já si taky myslím, že je vítěz sedmi Tour. Nechci to zlehčovat, ale tehdy skoro všichni dopovali a lhali. Takže ten závod sice nebyl etický, ale byl vyrovnaný. A Lance tehdy a tím způsobem vyhrál. Neříkám, že to bylo správné, ale on byl prostě lepší.

Takže ho vidíte jako produkt systému?

Jeho příběh není přímočarý. Nejde v něm o viníky a vítěze. Lancův příběh se trefil do amerického vkusu. Mladý Američan, který dostane rakovinu, skoro umře, ale přežije, vrátí se k závodění a začne vyhrávat. Všichni ho milovali, byl pro ně jako Ježíš na kole. Jenže on jim pak zmizel a za to ho chceme mučit. Náš problém je, že to byl lhář. Lhář, který navíc vydělal spoustu peněz.

Co si o něm tedy myslíte vy?

Za to, že byl arogantní hajzl, ho taky nemám rád. Ale mám ho rád za to, že vybral hodně peněz na boj proti rakovině. To nebylo prázdné gesto. Podle mě nikdo není dobrý nebo špatný. Lance se choval hnusně vůči lidem, kteří ohrožovali jeho impérium starající se o nemocné lidi. Nemůžu ho úplně nenávidět. Dotkl se mnoha životů. Doufám, že lidi si z našeho filmu odnesou, že tohle téma je kontroverzní a vyžaduje vzrušenou debatu. Ne o Lanci Armstrongovi, ale o tom, co byste na jeho místě udělali vy.

A co byste udělal vy? Chtěl byste vyhrát za každou cenu?

Ani tohle není tak černobílé. Nejde jen o vyhrávání nebo o doping. Ten byl všude. Všichni lhali, ale Lance lhal tak, že mohl zachraňovat životy. Výhra totiž znamenala i víc peněz pro jeho nadaci. Nelíbí se mi způsob, jakým to dělal, nebo jak se choval k lidem, kteří byli proti němu. Ale já kvůli rakovině ztratil několik blízkých a proto, aby mohla být ještě naživu moje babička, která mi moc chybí, nebo můj strýc nebo jeden z mých nejlepších přátel, bych udělal hodně. Včetně lhaní o dopingu.

Armstrong se k dopingu nakonec přiznal v lednu 2013 v talk show Oprah Winfrey.

Je opravdu divné, jak se Američani rádi chodí k Opře přiznat. Ale Lance to neudělal dobře. Neomluvil se tak, jak Američané chtějí. Respektive se neomluvil vůbec. To je velmi neamerické. Kdyby klesl na kolena a brečel jako všichni ostatní u Opry, tak by mu teď Tour de France a celá cyklistika patřila. Najali by ho jako komentátora, měl by vlastní show, vydal by tři knihy… Ale on to neudělal. Má v sobě moc seberespektu. To se mi líbí.

Zdá se, že ho máte vlastně rád.

Ale asi jako lva v ZOO. Nechtěl bych ho domů, to by mi zničilo život. Ale jako lev se mi líbí.

V rámci natáčení jste na vlastní kůži zkusil doping. Jaké to bylo?

Skvělé. Nevím, jak moc léky na zvýšení výkonu můžou pomoct herectví, ale určitě vám pomůžou, když před kamerou máte jet na kole do kopce. Zvlášť pokud jste se naučil na tom kole pořádně jezdit před šesti týdny a sledují vás závodní jezdci, kteří vás trénují. Já bych nikdy závod nevyhrál a doping nedoporučuju, ale funguje.

Režisér Stephen Frears prý o vašem dopování nevěděl. On je vůbec známý tím, že ho nezajímá herecký proces. Jak se vám s ním spolupracovalo?

Je to impozantní filmař a má za sebou kariéru, kterou naprosto respektuju. Ano, k natáčení přistupujeme velmi odlišně, ale myslím, že filmu to ve výsledku prospělo. Závodění na Tour de France je pořád těžší než spolupráce s ním.

Máte doma kolo?

Všechny jsem je spálil. Ne, to si samozřejmě dělám legraci. Tím jen dramatizuju, jak málo mě cyklistika zajímá. Zachraňování životů, doping, budování impéria - to je zajímavé. Americká lež a americký apetit po novodobém Kristu, který pomohl Armstrongovi stát se tím, čím byl - to je zajímavé. Nikdo není zcela vinen a nevinen. Všichni jsem svým způsobem pošahaní, nedůvěryhodní a chráníme své malé lži a city. Mým úkolem jako herce je probouzet empatii. Příběh Lance, který je nyní univerzálně neoblíben, podaný spolu s otázkou, co byste na jeho místě dělali vy, podle mě stojí za dvě hodiny v kině. Jinak jsou filmy jako cukr.

Myslíte si, že Lance film uvidí a bude se mu líbit?

Ne. Myslím, že by se mu líbil, kdyby ho natočil on sám. On byl zvyklý kontrolovat svět. A každý, kdo řídí impérium, království či armádu, najde chybu v tom, co sám nevede.

Autorka je spolupracovnicí redakce

Autor: Iva Přivřelová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!