Ladova pohádka ve Švýcarsku | E15.cz

Ladova pohádka ve Švýcarsku

Ladova pohádka ve Švýcarsku
Ladova pohádka ve Švýcarsku
• 
ZDROJ: Profimedia.cz
24. prosince 2015 • 05:00
Do pohádkové vesnice Guarda se musíte vypravit do Graubündenu. Tento švýcarský kanton s okouzlující alpskou přírodou, kulturním dědictvím i bohatou tradicí je tak svérázný, že tu můžete zakoušet všechno, co běžně neděláte. Třeba řídit vlak, mít břicho plné „capuns“ nebo mluvit latinsky.

V Graubündenu vás překvapí rázovitý styl, který nenajdete v žádné jiné části země. Po necelé hodině a půl klikaté cesty z Churu vlakem Rhétských drah se ocitám v údolí řeky Innu na zastávku Guarda. Ještě pět minut poštovním autobusem strmě do hor, který odkrajuje metr za metrem od moderní doby, a jsem ve svém cíli – vesnici Guarda s koncentrovaným půvabem staré lidové architektury. Před pár lety ji jistá komise EU zvolila dokonce za druhou nejkrásnější obec v Evropě.

Do pohádkové vesnice Guarda se musíte vypravit do GraubündenuDo pohádkové vesnice Guarda se musíte vypravit do GraubündenuAutor: Profimedia.cz

Z autobusu vyskočím přímo na návsi mezi peřiny sněhu a domy, které připomínají obrázky z Ladovy pohádky. Uprostřed typického čtvercového náměstí trůní stará kamenná kašna a okolo mohutná stavení, která pamatují pět století. Malinká zapuštěná okna, bohatě vyřezávaná vrata a fasády vyzdobené filigránskými sgrafity jako by střežily barvitou historii zdejšího regionu.

Jazyk římských vojáků

Pro místní, kteří hovoří rétorománsky, je název Guarda zřejmý – jednoduše „vyhlídka“. Přehlédnete odsud celý Dolní Engadin až k jezeru Tarasp a romantickému zámku nad ním. Zdejšímu zvláštnímu jazyku však možná trochu porozumí každý, kdo jednou tak či onak přišel do kontaktu s latinskými jazyky. Kde se tu tahle řeč vzala? „Roku 15 před naším letopočtem založili Římané na území Graubündenu provincii zvanou Raetia. Dnešní rétorománština, čtvrtý oficiální jazyk Švýcarska, je tedy pozůstatkem prosté lidové latiny, kterou mluvili římští vojáci, obchodníci a úředníci. V průběhu staletí se smísili s původními germánskými obyvateli a tak vznikla naše zvláštní jazyková a kulturní menšina,“ vysvětluje mi Nuculin Meyer z turistického úřadu.

Budovy v Guardě zdobené sgrafitovou technikou vypadají jako perníkové chaloupky.Budovy v Guardě zdobené sgrafitovou technikou vypadají jako perníkové chaloupky.Autor: Profimedia.cz

Vede mě k hotelu Meisser, který sídlí v jedné z mnoha historických budov. Vypadá jako velká perníková chaloupka. Stejně jako na ostatních domech totiž sgrafita na jeho stěnách připomínají svými vzory italské renesanční vlivy. Zaostřuji, abych přišla na kloub zvláštnímu optickému efektu. „Vzory, kresby a také nápisy jsou vyškrabované ještě do vlhké omítky. Barevné kontrasty pak vytvářejí falešný trojrozměrný dojem. Ty vzory vlastně ilustrují zdejší život na farmách v horách blízko přírodě,“ říká mi Nuculin Meyer. „Bellas vacanzas!“ volá za mnou.

Dialekt v každém údolí

Zatímco se venku stahují sněhová mračna, já už se hřeju u krbu ve stylové hotelové restauraci. Než si stačím objednat něco na zahřátí, přisedne si majitel Benno Meisser a přitočí se i jeho šestiletá Allesya. „Jestlipak děvčátko mluví tou vaší zvláštní latinou?“ zajímám se. „Právě s ní začala, dětem to jde naštěstí snadno. Ve školách se do třetí třídy vyučuje jen rétorománsky. S němčinou se začíná až od dalšího ročníku, ale další výuka až do šesté třídy stále pokračuje v rétorománštině,“ vysvětluje Benno a já nořím lžíci do vydatné uzené kroupové polévky.

Domy ve vesnici GuardaDomy ve vesnici GuardaAutor: Profimedia.cz

„Co švýcarské údolí, to jiná řeč. Život ve zdejších izolovaných údolích – v Graubündenu jich máme asi 150 – přispěl k tomu, že se tu hovoří různými dialekty a někdy se mezi sebou jen těžko domlouváme. Proto se asi před dvaceti lety vytvořila nová psaná řeč Rumantsch Grischun, tedy graubündenská rétorománština, které by měl rozumět každý. Tady v Engadinu se mluví například úplně jinak než ve Svatém Mořici. Celkem tu máme pět hlavních dialektů, které se liší jeden od druhého: například náš valladerský či putherský v Horním Engadinu jsou si dost cizí,“ vypráví dál Benno.

Já mezitím odhaluji obsah zvláštních „capuns“, šťavnatých závitků z mletého masa a sýra zabalených v listech z mangoldu. Pomalu se mi klíží oči nad oříškovým dortem „Tuorta da Nusch“. Místní tomuto stavu celkové blaženosti říkají „patschifig“. „Grazcha fich (mockrát děkuji)!“ Jdu se uložit do své vyřezávané „perníkové“ postele.

Do království vláčků

Chcete-li si prohlédnout Graubünden trochu z širší perspektivy, ideální je vydat se po kolejích. Vlakem Rhétských drah se dostanete napříč jedním z nejkrásnějších přejezdů na trase Albula a Bernina, která byla dokonce díky své unikátní konstrukci v roce 2008 zapsaná na seznam památek UNESCO. Čeká vás neuvěřitelná výprava tratí přes vysoké mostní oblouky panenskou přírodou mezi strmými úbočími a nedotčenými sněhovými pláněmi. Cesta v panoramatických vozech Rhétské dráhy vede z Churu přes Domleschg přes 90 metrů vysoké viadukty Soliser a Landwasser, točitými tunely v údolí Albulatal až do Pontresiny v Engadinu. A pak se červený Express vyšplhá okolo impozantních ledovců až na nejvýše položený železniční přejezd Alp – průsmyk Bernina.

www.berninaexpress.ch

Do vesnice Albula se dostanete vlakem Rhétské dráhy. Je zde i skvělé železniční muzeum.Do vesnice Albula se dostanete vlakem Rhétské dráhy. Je zde i skvělé železniční muzeum.Autor: Profimedia.cz

Zkuste řídit vlak

Pokud toužíte svůj romantický zážitek na kolejích ještě vylepšit, udělejte si přestávku v Železničním muzeu Albula. Zvenku připomíná obyčejnou nádražní budovu, kterou hlídá stará parní lokomotiva „krokodýl“. Uvnitř ale najdete zábavné a moderní interaktivní muzeum, otevřené teprve v roce 2012, které vás vtáhne do světa cestování vlakem v jakékoli myslitelné podobě. Až zaplatíte vstupenku, cvaknou vám tu starý kartonový lístek a pak můžete zapomenout na svět u obrovského dřevěného modelu Rhétské dráhy, která věrně ukazuje zákoutí půvabné krajiny i železnice do nejmenšího detailu. Celý Graubünden máte jako na dlani. Stačí se postavit proti tunelu a čekat, až na vás vykoukne červený vláček.

Dobrodružství pro malé i velké, kteří mohou na vlastní oči sledovat budování modelu, nechat se zasvětit do mistrovství železniční konstrukce i bohaté kultury spojené s cestováním vlakem. Zcela nenásilně tu proniknete do místní historie – vlaky totiž od dob, co lokomotiva přišla na svět, patřily k důležitým aspektům švýcarské společnosti. Krátké filmy z počátků kinematografie vás uvedou do nóbl společnosti a luxusních večírků dvacátých let ve Svatém Mořici a pro hravé je tu i trenažér, ve kterém si vyzkoušejí řízení vlaku. A k tomu desítky dalších překvapení, díky kterým si zamilujete cestování rhétským vlakem navždy.

www.bahnmuseum-albula.ch

Autor: Štěpánka Strouhalová
 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!