Čím nahradit maso? | E15.cz

Čím nahradit maso?

Čím nahradit maso?
Ilustrační foto
• 
7. srpna 2014 • 05:00
Je nás stále víc, kteří (skoro) nejíme maso. Ale někteří doktoři varují, že tím přicházíme o životně důležité látky. Je to pravda? A co naše děti? Musejí být masožravé? ZEN se masu podíval na zoubek.

Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Jednoho březnového rána roku 2012 jsem se vzbudil a přestal mít chuť na dvě věci, které do té doby měly důstojné místo v mém jídelníčku – maso a pivo. Rozhodl jsem se své tělo poslechnout. A dobře jsem udělal. O půl roku později jsem se dozvěděl, že mám nepříjemné autoimunitní onemocnění související s trávením, a kdybych svému tělu „neodlehčil“, průběh by byl o dost horší; maso je totiž těžko stravitelné.

Jenže změna jídelníčku přinesla i jednu podstatnou potíž – zatímco dřív jsem spořádal kdejakou tu prasečinku a k nákupu mi stačila večerka na rohu, náhle jsem netušil, co mám vlastně jíst.

Prozřetelnost mi do cesty přihrála obchůdek s malebným názvem Mňam bio v mém sousedství v pražských Strašnicích, kam jsem nejistým krokem vkročil, prodíraje se maminkami s kočárky – a opouštěl ho s pomazánkou z červené řepy, gulášem z hlívy ústřičné a pohankovými sušenkami. Teď, s odstupem dvou let, můžu odpřisáhnout, že coby konzument zdravé stravy se cítím o dost líp. Ale občas mi v hlavě zaznívají hlasy lékařů, výživových poradců, mojí babičky i některých známých, že přece bez masa to nejde. Neochuzuji se o bílkoviny a nějaké živiny? A protože si na rostoucím počtu vývařoven a obchodů pro vegetariány všímám, že maso z nejrůznějších důvodů vynechává stále víc lidí, rozhodl jsem se zapátrat po odpovědi na otázku: „Čím maso nahradit?“

I Carl běhal na špenát

I když je ve stravování málo věcí, na kterých se doktoři, výživoví poradci, studie a výzkumy shodnou, drtivá většina uznává, že ti, co konzumují hodně zeleniny a ovoce, jsou zdravější. Studie ukazují, že u vegetariánů je nižší výskyt rakoviny. Vegetariáni mají celkově mnohem nižší výskyt všech nemocí a poruch trávicího traktu; konzumace rostlinné stravy a zeleniny dodává množství vlákniny, která brání například vzniku rakoviny střev, v jejímž výskytu je Česká republika bohužel evropská jednička.

Salát z pomela, kokosu a granátového jablka.Salát z pomela, kokosu a granátového jablka.Autor: Adéla Stoulilová a LoVeg

Málokdo ví o vegetariánské stravě tolik jako Adéla Stoulilová, absolventka newyorského Institutu pro integrativní výživu, jedné z nejprestižnějších škol zaměřených na výživu. Majitelka dokonalého těla, jež kromě angličtiny ovládá i čínštinu, pendluje mezi Prahou a Šanhgají, kde působí jako holistická koučka, čili učí o rovnováze duše a těla, o józe, detoxu nebo raw foodu. Adéla si vůči zoufalým rodičům vegetariánskou stravu prosadila jako malá a upozorňuje, že studie jasně prokázaly, že ani pro děti není masitá strava nutná. Přitom není žádná vegefanatička. Naopak. „Samotné vynechávání masa nikomu zdraví nezaručí,“ říká. „Pokud se dotyčný živí prázdnými kaloriemi, rohlíky se sýrem, nepřirozenými náhražkami mas či fazolemi z konzervy, zdravý nebude,“ říká s tím, že třeba tolik populární sója, hlavně v nefermentované podobě, zvyšuje riziko alergií, problémů s ledvinami či poškození mozku. Obsahuje totiž různé přírodní toxiny, které poškozují enzymy nutné k trávení bílkovin, i látky, jež způsobují shlukování červených krvinek.

Podle Adély je důležité jíst hlavně co nejméně zpracovaných potravin, převážně zeleninu, ovoce, ořechy, semena, obiloviny a luštěniny. V zásadě jde o to, že si člověk má jídlo co nejvíc připravovat sám, i když je to holt náročné na čas. Největším mýtem o vegetariánství je podle Adély Stoulilové tvrzení o nedostatku bílkovin. „V dnešní době je nedostatek bílkovin prakticky nemožný, pokud tedy nehladovíme. I ta denní doporučená dávka 0,8 gramu proteinu na kilogram váhy je spíše nadsazená. Lidé v naší společnosti běžně konzumují v průměru dvakrát tolik doporučené dávky.“

Česko-čínský holistický kouč

Adéla Stoulilová je poradkyně holistického životního stylu a integrativní výživy. Co to znamená? Že své klienty léčí kombinací přírodní stravy a pohybu. Vystudovala sinologii na UK a newyorský Institute for Integrative Nutrition. Je instruktorkou metody Pilates a Ashtanga jógy. Žije převážně v Šanghaji, kde kromě poradenství stála u zrodu rychle expandující firmy, jež produkuje speciální džusy pro detoxikační programy. Organizuje raw food a očistné pobyty na Bali a Tchajwanu.

Adéla si myslí, že hlavní příčinou opakování proteinové mantry je prostá pohodlnost. „Jde o jeden z nejoblíbenějších argumentů těch, kterým se vegetariánství příčí, protože si sami nedokážou své pochoutky odepřít a systematizované zabíjení a týrání zvířat si musejí před sebou nějak odůvodnit, i když tento mýtus již dávno padl. Stačí se podívat na řadu kulturistů a jiných sportovců z řad vegetariánu, veganů i raw foodistů. Například Carl Lewis podával nejlepší výsledky své kariéry, když přešel na veganskou stravu.“

Bílkoviny vyrábíme sami

Argument, že bezmasá strava není plnohodnotná, který používá stále mnoho lékařů a výživových poradců, vyvrací i Americká dietetická asociace. Ta v roce 2009 vydala prohlášení, že vegetariánství je vhodné pro všechny jedince ve všech stadiích vývoje, od batolat přes mládež po kojící matky. Že je bezmasá strava vhodná i pro děti, je-li správně sestavena, potvrdilo rovněž vyjádření České pediatrické společnosti z roku 2004.

Ilustrační fotoIlustrační fotoAutor: Adéla Stoulilová a LoVeg

„Bíkoviny si totiž tělo umí samo vyrobit, pokud má dost kvalitní stravy, například zelené zeleniny, jako jsou saláty a špenát,“ říká koučka. Navíc, při běžném vegetariánství se konzumují i mléčné výrobky a vejce, jež mají všechny živiny jako maso. Dokonce i vegani, kteří jedí čistě rostlinnou stravu, mohou být při pestrém složení jídelníčku v klidu. Červená čočka a jiné luštěniny, sýry z ořechů, kvalitní oleje či ovoce a zelenina obsahují potřebných živin dostatek.

Vegetariáni a hlavně vegani by si nicméně měli dát pozor na nedostatek vitaminu B12 a omega 3 nenasycených mastných kyselin EPA a DHA. Ty se vyskytují převážně v mořských rybách a některých řasách. „To ostatně platí i u těch, co konzumují maso, ale nejí ryby. Tyto mastné kyseliny si do značné míry umí tělo vytvořit konverzí kyseliny alfa-linolenové, která se v rostlinné stravě nachází hojně. Problém je, že tato konverze u každého probíhá s jinou efektivitou a může být negativně ovlivněna našimi neduhy, jako je kouření či pití alkoholu,“ říká Adéla Stoulilová, jež varuje před spoléháním na vitaminové doplňky. B12 v nich sice je, jenže v „chemickém“ složení v podobě nějaké pilulky si ho tělo neumí vstřebat.

Princip stínu

Sladovnický hovězí guláš, vepřové výpečky se zelím a knedlíkem, znojemská hovězí pečeně s rýží, pečená vepřová kýta a zelené fazolky na kyselo, kuřecí roláda a bramborová kaše, kuřecí směs „Čína“ s rýží, buřtguláš s chlebem, ohřívaný lahůdkový párek a čočka na kyselo, koprová omáčka, vařený brambor a… vejce. To je prosím jedno červencové polední meníčko z restaurace U Tří bernardýnů v pražských Modřanech, kam občas zavítá na oběd polovina naší redakce (ta druhá maso nejí). I kolegovi, který má maso rád, bylo divné, že z devíti jídel bývá klidně všech devět s kusem flákoty. Těžko se pak divit, že Češi patří mezi nejobéznější národy; dobře na tom nejsou ani co se týče vysokého tlaku, cukrovky či jiných chorob.

Dnes je „normální“, že lidé jedí maso každý den, klidně i třikrát. Naproti tomu naši předkové měli maso třeba pouze k nedělnímu obědu, zbytek týdne vyplnily nutričně bohaté pokrmy s pohankou nebo cizrnová kaše. Teprve se vznikem masokombinátů zhruba v 60. letech se maso začalo v našich ledničkách objevovat jako každodenní samozřejmost.

Raw zelená pasta s avokádem a hráškem.Raw zelená pasta s avokádem a hráškem.Autor: Adéla Stoulilová a LoVeg

Dnes jsou masokombináty důvodem, proč maso nejíst. Stačí si pustit první díl seriálu Jídlo s. r. o., který pro internetovou televizi Stream.cz připravuje známý propagátor dobrého jídla, šéf Pražského kulinářského institutu Roman Vaněk. Ten se i se svým štábem dostal přímo do největšího českého masokombinátu v Plané nad Lužnicí, kam z jedné strany přijede vykrmený živý pašík, zatímco z druhé vyjede balíček šunky. V závodě prasátka usmrcují údajně nejšetrnějším možným způsobem a u jejich zabíjení jim asistuje řada zrcadel, aby si „nemyslela, že jsou v místnosti sama, a neprožívala zbytečný stres“. Vepři bohužel nemluví, a tak je otázka, zda jim právě toto zařízení ulehčí poslední chvíle života.

Prasata se v místnosti uspí pomocí CO2 (nelze nevzpomenout na plynové komory za druhé světové války) a poté je jim propíchnuta tepna. Pak se k vykrvenému a mezitím i spařenému nebožákovi přiblíží řeznice s plamenometem kvůli „dočištění“. Zbývá už jen vypíchnout oči, „vykolejit“ vnitřnosti, automaticky rozpůlit, orazítkovat, vysavačem vysát míchu a mozek z hlavy, poležet si dva dny v chladírně a hurá na bourárnu.

Právě nezdravé a zbytečné přejídání se masem způsobilo, že se z chovů staly koncentráky a z jediného masokombinátu, jako je ten v Plané, mohlo vzniknout hrůzostrašné místo, kde zabijí 2000 prasat za den o váze 150 tun, jež nejprve pročísne cirkulárka; načež nastoupí dva maníci, které byste nechtěli potkat ve tmě v průjezdu, a usekají 250 kýt a plecí za hodinu a 1300 za den. A vůbec jim to nepřijde divné.

Mnoho lidí na to už nemá nervy. S vyšším povědomím o tom, jak se zvířaty, planetou a sami se sebou zacházíme, si stále více z nás začíná uvědomovat, že se nám to vrací jako bumerang. „Dělá se nám špatně a vepřové nám neprospívá. Zvlášť když tato inteligentní a citlivá zvířata stojí na porážku frontu a vidí, co se jim stane. Když to maso plné hormonů strachu sníte, dostanete, co jste si zasloužili. Od dob, co prasata vraždíme masově, se ten strach přenáší do nás. Spousta prasat zešílí, stejně jako lidí,“ promlouval na loňské přednášce Nemoc jako cesta duše k pražskému publiku slavný německý lékař Rüdiger Dahlke.

Podle Dahlkeho náš nevědomý přístup souvisí s takzvaným principem stínu. Do stínu čili podvědomí ukrýváme vlastnosti, které bychom u sebe radši neviděli, a tak je potlačujeme a lžeme si neustále do kapsy. „V zásadě jsou všechny symptomy – tělesné, psychické i sociální – projevem stínu. Vše probíhá podle zákona polarity a zákona rezonance. Špatné není svůj stín uvidět. Zle vám bude jen v případě, že ho budete potlačovat.“

Podobně smýšlí i předsedkyně ochranářské organizace Svoboda zvířat Lucie Moravcová: „Lidé mohou jíst maso jen díky tomu, že problém spojený s chovem a masovým zabíjením zvířat vytlačí a dělají, že neexistuje. A proto také asi v mnohých vzbuzují ochránci zvířat nervozitu či agresi.“

Meruňkový koláčMeruňkový koláčAutor: Adéla Stoulilová a LoVeg

ZEN je ovšem dalek toho čtenáře nutit, aby se po přečtení tohoto článku stali rázem vegetariány. Pojďme se ostatně podívat na to, co nám řekly osobnosti, které rozhodně nelze podezírat z náklonnosti k masokombinátům – konzultovali jsme otázku vegetariánství i s několika vynikajícími českými léčiteli.

Muž s rysy velblouda

„Je třeba si uvědomit, že každý není stejný. Systém – neříkám, že dobrý – je nastavený tak, že už několik tisíc let jedí lidi maso. Je důležité, aby v jídelníčku převažovala rostlinná strava, ale pokud někdo přestane jíst maso pouze kvůli tomu, že si myslí nebo mu někdo řekne, že je to špatné, ale jinak by si ho rád dal, svému zdraví tím příliš neprospěje,“ říká pražská terapeutka Kateřina Schleifer, na kterou se obracejí stovky lidí s nejrůznějšími onemocněními a potížemi, jež často souvisejí právě se stravou.

Podle Kateřiny jsou totiž v každém jídle, které zkonzumujeme, obsaženy informace v podobě energie. A každá lidská duše skrze tělo potřebuje pro svůj vývoj „stahovat konkrétní data“. Proto někomu svědčí maso a jinému ne, někdo může být vegan, jiný pouze klasický vegetarián. Záleží také na životním období. Sama Kateřina celý život preferuje výhradně rostlinnou stravu, ale po nedávném narození synka vnímá, že při nedostatku spánku jednou za čas potřebuje aspoň malý steak z kvalitního masa – jinak cítí, že má problémy s červenými krvinkami.

Velice záleží i na tom, s kým, kde a v jakém rozpoložení jíte. Smažený sýr u stolu, kde vládne přátelská atmosféra, je lepší než fazolové klíčky při večeři s hádavou manželkou. A když zrovna není po ruce farmářský trh, je lepší si dát s chutí gumovou housku z Billy než vystresovaně po městě shánět celozrnný kváskový dalamánek. Podle Kateřiny Schleifer je navíc obrovský rozdíl v tom, jestli člověk vůbec ví, co dělá, a maso jí v rozumné míře proto, že mu jeho absence nedělá dobře, či do sebe cpe řízky, zapíjí je kolou a je mu všechno jedno. Kateřina vzpomíná scény z filmu Avatar, v nichž obyvatelé planety Pandora, kteří chápou, že jsou propojeni sítí energie se všemi živými tvory, pronášejí směrem k uloveným zvířatům: „Zřím tě, bratře. A děkuji ti. Tvá duše odchází, tvé tělo zůstává a stává se součástí lidu.“ Děkovat za maso zabitému bizonovi bylo ostatně běžnou součástí slušného chování Indiánů. Než přišel bílý muž a začal jejich stáda střílet pro zábavu.

LoVeg v podhradí

Veganskou restauraci LoVeg založil Karel Chlumec pionýrsky pouze na základě zkušeností s veganským stánkem, se kterým objížděl festivaly. Jeho úspěch mu dodal odvahy, a když se na podzim roku 2013 znenadání objevilo volné místo na úžasném místě pod Pražským hradem, bylo vymalováno. Pro Karla to ale nebyla první divočejší investice. Když byl na Bali, měl prý vnuknutí – a tak po návratu zašel do banky, vzal si hypotéku a koupil tam dům. Ceny v LoVegu v Nerudově ulici jsou na danou lokaci více než příznivé, majitel sám říká, že nechce být jen turistickou atrakcí. Že lidem jídlo bez živočišných produktů chutná, dokazuje aktuální 15. místo na globálním serveru Tripadvisor.com.

Podle Kateřiny je důležitější než vegetariánství snaha jíst věci převážně čerstvé, nikoli polotovary a pokrmy plné chemie. Stravovat se vědomě, pomalu, v klidu. Protože pak po nějaké době tělo samo rozpozná, co potřebuje. „Takže pokud budete mít chuť na maso, dejte si maso, pokud na zeleninu, tak si dejte zeleninu. Když budete poslouchat své tělo, budete se cítit skvěle,“ radí.

Striktně proti masu není ani pražský léčitel a bylinkář Karel F. (plné jméno nechce v médiích uvádět), podle kterého má člověk „konzumovat od všeho něco, protože všechno je pro člověka vlastně jedovaté a jen kombinování různých potravin utváří harmonii“. Pro pana Karla, který televizi říká „ďáblova skříňka“ a striktně odmítá mobil, je pokrok moderní doby synonymem úpadku, takže otázka, zda je člověk vegetarián, pro něj není podstatná. Důležitější opět je, zda jí potraviny, které jsou alespoň relativně málo chemické.

Svérázný vztah k masu má i Jan Jílek, psycholog a kouč, který kombinuje tradiční psychologii s alternativními směry a pracuje s lidskou bioenergií. Při jedné z našich procházek Prahou si nejprve dal kuřecí s nudlemi v čínském bistru, za dalších sto metrů potkal šťavnatý hamburger, za dvacet minut zvládl ještě sendvič a dorazil se dvěma dortíky. Smál se na celé kolo: „Když mně to tak chutná. Já jsem jako velbloud, takhle se naperu a pak pár dní nic nejím.“ Ve svých třiašedesáti vypadá na padesát a mezi ustaranými chodci na pražských ulicích září jeho vysoká štíhlá postava a spokojený, šibalský úsměv na tváři.

Jan Jílek přitom jeden čas právě z etických důvodů nejedl maso, neboť se od jednoho z příbuzných dozvěděl, co se děje na jatkách. Od víry ale nakonec odpadl, protože byl na maso zvyklý a chybělo mu. Jenže právě jeho „šťastný“ přístup ho evidentně drží ve formě fyzické i duševní.

Žít a nechat žít

Globální masová rozežranost zatěžuje planetu možná stejně jako celý automobilový průmysl. Pro vznik jediného kilogramu hovězího masa je potřeba padesátkrát víc vody než pro vznik kila pšenice a podle knihy Průvodce vegetariána se na výrobu potravin, které vegan zkonzumuje za rok, spotřebuje méně vody než na výrobu potravin, jež spotřebuje nevegetarián za měsíc. „V přepočtu je v jediném steaku o váze 225 gramů tolik energie, že by v rostlinném stavu stačila nasytit čtyřicet lidí,“ píše se v knize. (Faktem je, že rozežranost se netýká jen masa, ale celého našeho životního stylu, který vede k drancování planety a neuspokojivému životu většiny populace…)

Slavní vegetariáni (Albert Einstein, Anthony Hopkins, Franz Kafka, G. B. Shaw, Leonardo da Vinci, Christine Lagardeová, Mike Tyson, Martina Navrátilová, Steve Jobs, Ozzy Osbourne, Natalie Portmanová, Paul McCartney)Slavní vegetariáni (Albert Einstein, Anthony Hopkins, Franz Kafka, G. B. Shaw, Leonardo da Vinci, Christine Lagardeová, Mike Tyson, Martina Navrátilová, Steve Jobs, Ozzy Osbourne, Natalie Portmanová, Paul McCartney)Autor: archiv

Zhruba rok po svém přesunu od masožroutů k rostlinožroutům jsem začal cítit, že si občas potřebuji dát rybu. A při možnosti pobytu mezi oběma skupinami a jejich bližším pozorování jsem si postupně uvědomil jednu věc – strava je pouze jednou, i když důležitou součástí rovnováhy a spokojeného bytí. Lidé se totiž k sobě navzájem často chovají dost podobně jako ke zvířatům a především odmítají řešit svoje vlastní problémy a stíny. Proto je podle mě důležité ctít svobodnou volbu každého z nás a hlavně být tolerantní. To, že přestaneme jíst maso, ještě neznamená, že se automaticky staneme lepšími lidmi. A neříkám to jenom proto, že jsem při psaní tohoto textu dostal chuť na steak.

Autor: Milan Vidlák
 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!